Podobné je to s předvolebními billboardy. Usmívají se na nich neznámí kandidáti, kteří však stojí vedle známých předsedů stran. Do dokonalosti to dotáhnul Daniel Kroupa. U svého jména si dokonce nechal dopsat „přítel Václava Havla“.

Jako kdyby kandidáti věděli, že sami o sobě nejsou nic a musí se za někoho schovat. Za někoho, kdo jim dá značku. Jejich názory jsou nezajímavé či vůbec žádné a my je máme volit jen proto, že se s někým znají. Jako kdyby každý, kdo poslouchá Rolling Stones, měl podporovat Roberta Mugabeho jen proto, že kdysi jakýmsi podivným řízením osudu studoval ekonomii na škole s Mickem Jaggerem. Tak takhle si nepředstavuji své zástupce v Evropském parlamentu.

A ještě horší je, že mnozí kandidáti nemají dokonce ani rozumné heslo. ČSSD má sice známou tvář, ale heslo „Evropa bude taková, jakou si ji uděláme“ je asi tak myšlenkově obohacující jako „Nebude-li pršet, nezmoknem´.“ Hm, slabota.

ODS má heslo „Otáčíme EU správným směrem“. To už zní trochu líp. Až na to, že to vypadá, jako že už něco otočili. Nějak jsem si nevšimla. Na billboardech brojí za zachování koruny. Proč za ni nebrojili, když byli u moci, ale až teď, když už nemají možnost do tolika věcí zasáhnout? To nepůsobí moc důvěryhodně.

ANO na plakátech říká: „Aby i naše děti měly v Evropě šanci.“ Co jenom tím mohou chtít říct? Naše děti jsou snad handicapované? Nějak postižené? To jim poradil někdo z PR agentury, že hra na city a na děti na voliče zabírá? Nebo je to opět jenom nedostatek názorů a myšlenek?