A skončí v Evropě, kde lidé v honbě za penězi přestali mít čas mít děti.

Demografové to věděli vždy. A přesto dnes s otevřenými ústy hledíme na statistiky, že letos přijde do Německa 800 000 uprchlíků a že v příštím roce to bude pravděpodobně ještě víc. A úplně stejné to je s Čínou. Ekonomové věděli, že Čína nemůže růst donekonečna. A věděli, že jestliže si komunistická Čína skrze akciový trh hraje na kapitalismus, pak také ke kapitalismu patří recese. Tím pádem zpomalování Číny nemělo nikoho zaskočit. A přesto se dnes skoro všichni cítí zaskočeni.

Zdá se už téměř jisté, že globální ekonomika jako celek je už znovu za vrcholem svého hospodářského cyklu a nachází se v sestupné fázi. A tento sestup odstartovala právě Čína. V Číně je naakumulována řada nerovnováh, které hrozí vybublat na povrch a čínskou a skrze ni celou světovou ekonomiku zpomalit. Zdá se, že do tohoto bodu zlomu jsme se už dostali.

Finanční trhy vysílají zoufalé SOS. Čínské akcie pokračují v propadu, i když stát na burze mohutně intervenuje. V Číně vlastně právě v těchto hodinách probíhá jedno z největších zestátňování historie. Protože státní intervence na podporu čínského akciového trhu vlastně nejsou ničím jiným než gigantickým výkupem soukromého vlastnictví státem. Znárodnění obvykle probíhá za hubičku a za hranou zákona. V Číně naopak probíhá extrémně draze a paradoxně je i podle západních měřítek zcela legální: Stát jen kupuje to, co nikdo za nerozumné ceny nechce. Odhaduje se, že zatím do podpory trhu nainvestoval 141 miliard dolarů. To odpovídá třem čtvrtinám českého HDP. A stejně to nefunguje. Jen dnes (v pondělí 24. srpna 2015) čínská burza poklesla o 8,5 %. Klesla by ještě víc, kdyby s mnohými akciemi nebylo automaticky ukončeno obchodování kvůli dosažení maximálního denního limitu pro propad. Na trhu praská normální cenová bublina.

Jenomže Čína je vzhledem ke své velikosti klíčovou světovou ekonomickou silou. Díky propojenosti s Čínou už hlásí první známky negativního vlivu na své ekonomiky i Jižní Korea, Tchaj-wan nebo Japonsko. Je tedy zjevné, že čínské problémy se přelévají dál a budou se šířit postupně po celé planetě.