Tvrzení Kyjeva, že na nebe ani nepomyslel, poněvadž „teroristé" přece nemají letadla (zato už dvě letadla - jeden bitevník a jeden vzdušný „náklaďák"- sestřelili), zní logicky. Tvrzení bojovníků „lidových republik", že oni do takové výšky (10 tisíc metrů) jednoduše nemají čím dostřelit (dosáhnou prý jen 4 tisíc metrů) a že za všecko může Kyjev (pálilo podle nich jeho bojové letadlo), zní nepříliš přesvědčivě (jak pro koho).

Podstatné rovněž je, jaké „obrazy nepřítele" o sobě vzájemně obě strany vytvářejí i v této nevýslovně tragické kauze a co všechno jsou ochotny protivníkovi připsat jako samozřejmost. Je-li Putin „Hitler" - jak neváhají soudit mnozí ctihodní komentátoři -, proč by raketou země-vzduch „nesejmul" vhodný casus belli? A dokáže-li Porošenko hlásat, že za „každého našeho vojáka zahyne deset teroristů" (a tedy mluvit zcela shodným jazykem, jakým nacističtí okupanti Hitlerovy „Nové Evropy" hovořili o odboji porobených národů), pak se tam asi můžeme nadít čehokoli od kohokoli, včetně hromadných hrobů. Jenom ne toho, aby nepřátelé tak sršatí zasedli k jednacím stolům.

Sestřelení Boeingu na lince Amsterodam-Kuala Lumpur je v každém případě událost konflikt eskalující, nikoli zmírňující. Nejde přece o spor Monteků a Kapuletů v renesanční Veroně, kde nad mrtvolami Romea a Julie vypukla velká smiřovačka. Máme před sebou boj o významné strategické pole na světové šachovnici, kde se lidé stávají pouhými „kameny", šachovými figurkami, „obětí kvality" ve vyšším zájmu. Anebo „vedlejších škod" konfrontace, v níž se i nešťastná náhoda vposled prosadí jako nutnost.

Ti, co potřebují vědět a mají k tomu optimální technologie, vědí už nyní vše. Neexistuje snad země s větší koncentrací tajných služeb, než je dnešní Ukrajina. Neexistuje jiný stát, v němž by analytici satelitních snímků měli větší přehled o pohybu každé myši, natož letounu, osudové rakety a přesných souřadnic pozemního či vzdušného postu, z nějž byla vypálena. Neočekávejme však, že ke svým monitorům v utajených bunkrech uspořádají „den otevřených dveří". Informace je zbraň, kterou je třeba ohnout tak, aby byla pro „nás" co nejužitečnější.

Někdy se z této činnosti vyvine bumerang, který se občas - mine-li cíl - vrací na hlavu vrhačů. Tím spíš pak - jako nakonec vždycky v dějinách - podle skutků poznáme je.