Zatím se děje to, nač už jsme zvyklí. Mediální a politické hlavy jsou ohromně "soustrastné", ale zároveň "zděšné", a kdo to mohl čekat, a prý je třeba "nešířit nenávist", a na faceboocích nejzavilejších sluníčkářů začíná problublávat, že pařížský masakr "nemá nic společného s islámem" a za útoky určitě může Konvička, nebo aspoň Zeman, nebo Putin, nebo nejlépe tihle tři každý trochu, a je třeba prokázat ještě víc soucitu a solidarity a kapitulantské devótnosti ... terror funguje.

Reakce "Evropy" stejná, jako po Charlie Hebdo - jenže ostudnější, trapnější, ohraná

Vedle zármutku nad mrtvými, a pohrdání těmi, kdo to vše zavinili a odmítají přiznat vinu, v sobě chovám ještě jednu emoci. Slabý a ne úplně hezký, ale přece jen pocit zadostiučinění. Pár dní po Charlie Hebdo (9. ledna tohoto roku) jsem prohlásil, že další útoky budou. Plyne to z vnitřní logiky islámské doktríny i z nejapné reakce nás, Evropanů, kteří se vůči nebezpečí chováme jako týrané ženy. Zde je ta "předpověď, ve skutečnosti naprosto triviální, kterou by měl zvládnout každý bezpečnostní expert a voják a politik ... když ji zvládl jakýsi budějcký zoolog. 

V jednom jsem se však mýlil - ne v lednu, ale před třemi týdny. To jsem si zapředpovídal, a předpověděl jsem přesně tento typ útoků na dobu okolo Vánoc. No a pár bašibazuků to spustilo dřív. Holt jde o asymetrickou válku, kde úplně vše předpovídat nelze. Vánoce ovšem teprve budou, máme se na co těšit.

V tom textu jsem vyjmenoval, co by měla dělat odpovědná vláda této země. Co musíudělat, pokud chce zůstat vládou a pokud nemá tato země sklouznout do krvavé anarchie. Upřímně doufám, že si ho kluci ministerští prostudují před dnešním zasedáním Rady obrany státu. A protože na 3 týdny starých radách není co měnit, recykluji je i sem.

1. Mobilizace všeho, co je schopno se bránit

Prakticky nemáme armádu, většina mužů pod 45 let neprodělala branný výcvik. Naštěstí nás nečeká high-tech útok, který vyžaduje dlouhou průpravu, ale spíš nepředvídatelné lokalizované násilnosti, proti nimž jsou nejlepším antidotem občanské milice. Je čas shromáždit všechny, kdo jsou schopni a ochotni se bránit - krom profesionálních vojáků i předlistopadové záložáky, civilní zálohy, sportovní střelce, lovce - a učinit je jádry na místním principu organizovaných dobrovolnických jednotek. Bezodkladně zahájit jejich výcvik, protože je lepší mizerný výcvik, než žádný. Přesně takto postupoval Churchill v době hrozící invaze do Británie, z takto vzniklých jednotek postavil jednou již ztracenou armádu. V delším časovém horizontu budovat miliční armádu švýcarského typu, jakož i funkční systém civilní obrany.