I když to s vlivem měny na inflaci není ve skutečnosti nijak zásadní – ostatně, podívejte se o „kolik“ se zvedla evropská inflace po čtvrtinovém propadu eura vůči dolaru v roce 2014 a 2015 nebo ta česká po umělém oslabení koruny v roce 2013 – ECB, podobně jako ČNB, ECB žije zajetí modelů, kde prostě na procentních pohybech měny záleží. A tak je jasné, že se snaží do ohně oleje nepřilévat.

Draghi tak na zasedání sice řekl, že “konečně po dlouhé době zažíváme robustné oživení“ a že musíme „pouze vyčkat na to, až se směrem k našemu cíli pohnou ceny a mzdy“, z jestřábí strany to ale bylo všechno. Poté totiž opakoval, že inflační výhled se nijak nezlepšil, jádrová inflace nemá žádný trend a „není tam, kde by ji ECB chtěla mít a kde by být měla“, že si dokonce ani není jistý, zda se vůbec inflace v dohledné době na cíl dostane. Zopakoval také, že je nadále potřeba tří „P“ (z anglického „prudence, persistence a patience“), tedy „uvážlivosti, vytrvalosti a trpělivosti“, a obligátně nechyběla zmínka, že odkupy aktiv mohou být i zvýšeny a že žádné datum ukončení programu kvantitativního uvolňování (QE) stanoveno nebylo a nebude. Trhy přesto slyšely jediné: na podzim, na podzim, na podzim. Draghi totiž mezi řečí zmínil, že o dalším osudu programu QE bude ECB diskutovat na podzim, což si trhy vyložily jako příslib, že v té době bud ohlášen plán ukončování QE.