Nelíbil se nápad opustit tradici novoroční projevů, byť založenou Klementem Gottwaldem, ani rozhodnutí promluvit 26. prosince stejně jako kdysi Tomáš G. Masaryk, po něm Edvard Beneš a posléze Emil Hácha. Nelíbilo se, že pan prezident nepronesl obdobu „poselství o stavu Unie“, ale mluvil hlavně o sobě, ač to přirozeně vyplývalo z jeho záměru složit účty voličům i ostatním občanům. Ovšem i jeho „vyúčtování“ sklidilo odmítavé hodnocení: prý v něm bylo příliš mnoho sebechvály a na něco se i raději zapomnělo. Za opuštění tradice, a možná nejen za to, zaplatil Miloš Zeman poklesem diváckého zájmu proti novoročním projevům Václava Klause.

Aby národ nepřišel o tradiční kulisu novoročního oběda, vmezeřila se do uvolněného prostoru v diváckých návycích TV Prima, která nabídla exprezidentovi Václavu Klausovi vystoupení v mimořádném vydání pořadu Partie, a to přesně jako v předchozích deseti letech 1. ledna ve 13:00 hod. Předpokládám, že tím otevřela dvířka k srovnávání, k chválení i útokům na oba prezidenty. V tom spatřuji drobnou Klausovu zlomyslnost: se znalostí výtek vůči vánočnímu projevu Miloše Zemana mohl své vystoupení ladit tak, aby ze srovnání vyšel lépe než jeho nástupce. Nevytýkám mu to: sebestřednému Miloši Zemanovi vlažná sprcha, doplněná měkkým kartáčem, může pouze prospět. Vždyť i Václav Klaus do současné uvolněnosti, nadhledu a laskavého pohledu na svět musel nejdříve dozrát. Mimo to se obsahově s Milošem Zemanem nepřekrýval, takže rozšířil spektrum námětů pro společenskou debatu.

Z rozhovorů, které s novináři vedl Václav Klaus během předtáčení vystoupení, proskočila zpráva, že se nedíval na svatoštěpánský projev svého nástupce a ani pak jej nečetl. Bylo to moudré: protože projev neviděl, neslyšel, ani nečetl, může Václav Klaus  novináře zarmoutit odmítnutím hodnocení obsahu a formy Zemanova projevu a případné srovnávání nechat zcela na nich.