Obsahem návrhu není nic menšího než zákaz kouření v restauracích a hospodách, jakož i další regulace prodeje a konzumace alkoholu a cigaret.
Pomiňme to, že pro lepší život u nás nepotřebujeme nové a nové zákony, spíše naopak, protože právě legislativa je tou oblastí, kde téměř vždy méně znamená více.
Dodejme však, že, ministra zdravotnictví k předložení této normy nezavazuje programové prohlášení vlády ani koaliční smlouva. Pominout však nemůžeme dvě věci.
Zaprvé – omezení svobody
Ministr pravicové vlády přichází s návrhem na další regulaci lidské svobody a soukromého vlastnictví. Pakliže je kouření legální, je přece na majitelích, zda se rozhodnout provozovat kuřácký, či nekuřácký podnik. Co je státu do toho? Proč by měl takovou věc vůbec řešit zákon? Opravdu jsme si stát zřídili proto, aby nám říkal, jestli můžeme v hospodách kouřit?
Jak praví klasik: „Když se konzervativci něco nelíbí, nedělá to. Když se něco nelíbí socialistovi, všem to zakáže.“ Leoš Heger se vydal druhou cestou, zřejmě proto, že se domnívá, že jakožto lékař ví lépe než my, jak máme žít naše životy. Který ví lépe než my, co máme dělat. A který spasí naše duše a zachrání naše zdraví i proti naší vůli a svobodě.
Zadruhé – sprostá šikana
Stojí za zmínku, že návrh hází do jednoho pytle s cigaretami i elektronické cigarety. Ty neprodukují žádný kouř (pouze vodní páry) a dosud nebyl hodnověrně potvrzen jakýkoli negativní účinek na lidské zdraví, podobný tomu údajně způsobovanému pasivním kouřením.
Co na to Heger? Cituji z důvodové zprávy: „Zahrnutím užívání elektronických cigaret pod pojem kouření je sledována zejména ochrana zdraví dětí a mládeže tak, aby nebylo tolerováno zdravotně nežádoucí chování, které podlamuje snahy o denormalizaci tabakismu, a aby byly eliminovány možné nežádoucí dopady na osoby v okolí uživatele elektronické cigarety, které nelze vyloučit.“
Myslím, že tyhle věty přesně vystihují podstatu celého návrhu. Nejde o ochranu lidského zdraví, ale o vymýcení kuřáků jakožto živočišného druhu. Ještě štěstí, že žijeme v právním státě. V totalitním režimu by zřejmě posílali kuřáky do gulagů či rovnou stavěli ke zdi.
Věnujte, prosím, bedlivou pozornost slovnímu spojení „denormalizace tabakismu“. Snahy o denormalizaci čehokoli by stát neměl nikdy provádět. Je to popření jeho smyslu. Stát jsme si zřídili, aby chránil naše práva a svobody, ne proto, aby z nás dělal pokusné králíky hříček sociálních inženýrů, kteří vždy nalézali to nejlepší uplatnění v totalitních režimech všeho druhu.
Kdo bude další na ráně?
Co přijde na řadu po kouření? Tučné potraviny? Sladkosti? Jízda autem? Dlouhé vlasy?
V celém sporu nejde o kouření, ale o lidskou svobodu. Proto by na obranu kuřáků měli vystupovat i nekuřáci. Každý z nás by u sebe našel nějakou neřest, která by šla zakázat. Oni totiž uspějí, pokud jim dovolíme, aby nás „normalizovali“ po skupinách. Tuto taktiku ostatně již úspěšně prověřily totalitní režimy.
Jak vzpomíná německý teolog Martin Niemöller: „Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro Židy, mlčel jsem – nebyl jsem přece Žid. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.“
Svět bez kuřáků
Reforma zdravotnictví, kterou se úspěšně podařilo rozjet týmu okolo Tomáše Julínka, dnes přešlapuje na místě. Právě na ni by se měl Leoš Heger soustředit namísto tažení proti jedné skupině občanů. Ostatně jen na dani z tabákových produktů počítalo ministerstvo financí v loňském roce s příjmem 47 mld. Kč.
Omezení kouření tak není ani v zájmu státního rozpočtu. Můžeme se jen ptát, kde bychom byli bez kuřáků a jejich rozpočtové oběti?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
