A já tak nahlas, na této bílé stránce elektronického papíru přemýšlím, kdy se ztratilo ono tolikrát proklamované RODIČ, či DOSPĚLÝ, že by měl být vzorem dětem. Možná, že by bylo lepší se ptát, změnilo se to vůbec? ČI i nadále se děti učí svému chování od dospělých, než přijdou na to, že si mohou dělat co chtějí?

Mám takový pocit, že problém vůbec není v dětech.

Myslím, že je v dospělých.

A je úplně jedno, jsou-li rodiči, či děti nechtěli, nechtějí, či ještě nemají.

Všichni totiž zapomínají, že je jedno, jestli jezdí autem za pět milionů, či chodí pěšky, stávají s totiž příkladem.