Osou mnohých mainstreamových komentářů jsou propočty: Francie má něco přes 67 milionů obyvatel a minulou sobotu protestovalo pouhých 130 tisíc „žlutých vest“, což je jakoby u nás protestovalo necelých dvacet tisíc lidí. Takto položena otázka dává lidem najevo jasnou odpověď často u nás opakovanou, že ve Francii se vždy někdo najde, kdo stávkuje nebo demonstruje, i když důvody jsou údajně irelevantní.

JIná řada komentářů, jako například Jiřího Paroubka: Kdyby „sňali kukly z obličeje účastníci protestů žlutých vest, odhadl bych, že naprostá většina z nich je bílá. Jsou to ti občané Francie, na které společnost poněkud zapomněla. Kteří mají problémy vyjít se svou výplatou do příští výplaty. Nemohou dávat své děti na lepší školy, nemají zajímavou práci s výtečným platem.“

Kde je pravda?

Rozhodně nejde o jednoduchou rovnici. Stačí připomenout Macronovo vítězství ve volbách, které se zrodilo jen právě díky masové nespokojenosti. Zvolený francouzský prezident ukrojil hlasy jak pravici, tak levici. Podíváme-li se nyní na dříve silnou francouzskou Socialistickou stranu (Parti socialiste), zjistíme, že by měla problémy se vůbec dostat do parlamentu. Macron představoval v květnu 2017 navíc naděje pro Evropu, že představí určitou cestu a stane se po Merkelové novým evropským lídrem. Podle jeho předstrav měla být nastolena vize evropské jednoty a bratrství. Připomeňme třeba myšlenku evropské armády nebo spolupráce s Německem na budování společného projektu umělé inteligence, jako konkurence USA nebo Číně. Kdyby chtěl ale Macron předělat Evropu, musel by to nejdříve dokázat doma, což se mu nezdařilo. Stal se po Françoisovi Hollandovi a Nicolasu Sarkozym jen dalším neúspěšným prezidentem.

Nyní se nespokojenost Francouzů otočila přímo proti Macronovi. Jeho ústupky, které budou stát miliardy euro, ale nemusí všechny uspokojit a další sobota ukáže výsledek jeho televizního projevu. Ještě je třeba k úvahám připočíst do rovnice další veličinu a to, že sice na ulicích bylo k vidění jen malé procento, ale doma podle průzkumů zůstala velká skupina pracujících, kteří údajně podle výzkumných agentur podporují žluté vesty.

Zvýšení ceny paliva, kterého se prvotně žluté vesty chytly, nebyla hlavní příčinou. Má to hlubší charakter v důsledku ekonomického a kulturního propadu, který začal v 80. letech. Současně se díky shora zmíněné ekonomickému modelu uzavírá svět elit. Toto omezení není jen geografické, ale i intelektuální. Globalizované metropole jsou nové citadely 21. století - bohaté a nerovné, kde už ani bývalá nižší střední třída nemá místo.