Byl dříve tak trochu pro smích, a to ve vlastních řadách, kdy poslanci labouristické strany se docela někteří těšili, že spadne na ústa. To už bylo dříve - loni, když se jednalo o Brexit.

Ve Francii levice zklamala, neboť tam je její renovace v zárodku. Benoît Hamon sice vyhrál v prezidentských volbách stranické primárky socialistů, ale přitom tvrdil, že se necítí být mužem strany a že se obejde bez stranického aparátu. Má zatím jen slabé zázemí aktivistů - ve straně chybí diskuse a disciplína. Rozdělení a polorozpadlí socialisté ve Francii nyní naprosto propadli v parlamentních volbách.

V USA pro změnu víme, jak to dopadlo. Zde byl Hillary Clintonovou „převálcován“ Bernie Sanders, 74-letý samozvaný demokratický socialista. Škoda. Ve chvíli, kdy sociální třída, jak se psalo, je opět „zpátky v srdci americké politiky“ a Sanders slibuje, že zatočí s finanční elitou a podívá se na stagnující příjmy, dávají demokraté přednost Clintonové, která se točí na podpatku menšin. Trump se ujímá odhozeného tématu. Reaguje po svém na vzestup nerovnosti a ekonomickou stagnaci. První z úzké třídy bohatých pochopil a jednal, že je třeba cosi učinit pro „lid“, jinak bude velmi zle. Lid se může naštvat a nastanou bouře. Toho se zmíněná úzká sorta obává. Mají strach, že si již nevystačí s vykleštěnými socialisty přizvukujícími globálnímu kapitalismu.

Že by Británie konečně začala s obratem

Když Sanders neuspěl v USA, podpořil aspoň Corbyna v naději, že ten myšlenky levice zvedne. Sanders sympatizuje s Corbynem v jeho tažení změnit strukturu labouristické strany. „Zapůsobilo na mě opravdovou podobností s tím, co dělá Corbyn a co jsem udělal já. Je to jeho tažení vrátit Labour party k jejím kořenům a přeměnit stranu. To je přesně totéž, o co se pokouším. Imponuje mi snaha mluvit o třídních problémech. Dnes příliš lidí odbíhá od nerovnosti příjmu a bohatství, která existuje nejen v USA a Británii, ale na celém světě. Nikdy se nedostaneme k provedení změn, když budeme ignorovat existující nerovnosti,“ uvedl Berinie Sanders a vyslovil veškerou podporu Corbymu do voleb (viz). Ve své podpoře Corbymu ještě dodal, že „nejde o problémy pouze americké nebo britské, neboť pokles životní úrovně je zaznamenáván po celém světě. Problém svedl na globalizaci, která „umožnila nadnárodním společnostem těšit se z velkých zisků, že jsou bohatší a bohatší, zatímco pracující chudnou.“