Miroslav Kulhavý: Šátek na muslimce jasně vypovídá - propagace islámské ideologie

16.12.2019 15:04

Stále se objevují články k problematickému výroku Nejvyššího soudu ve věci údajné diskriminace muslimky Ayan Jamaal Ahmednuurové, mající zájem o studium na zdravotní škole. Výrok – nevýrok NS a obecný důraz na pluralitu v rámci náboženství dává příležitost Městskému soudu se konečně dotknout základní otázky, jaké že to je, ten islám, náboženství.

Miroslav Kulhavý: Šátek na muslimce jasně vypovídá - propagace islámské ideologie
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ředitelka zdravotnické školy v Praze 10 Ivanka Kohoutová u soudu

Bez ohledu na islámskou ideologii, jen samotné zdůvodňování potřeby nosit šátek je dosti uhozené; viz poukazování na ošátkované naše babičky na venkově nebo i na dobu předislámskou, z níž islám tradici převzal a kde šátek neměl žádný náboženský podtext, ale také, m.j. ochrana proti jemnému písku v ovzduší. Někde jsem četl dobrý postřeh, z jakého titulu jsou ošátkované naše konvertitky, u nichž se určitě o nějakou tradici nejedná, zvláště ne proti písečným bouřím.

U mnohých muslimek, které jsem potkal, pozbývá jejich celkovým vzezřením zdůvodnění, že své ženské přednosti včetně vlasů skrývají před cizími muži, svůj smysl: zmalovaná jak panenka, zdůrazněné oči včetně udělaných řas, často i velké náušnice, někdy i viditelný náhrdelník nebo brož. Zdobný šátek není výjimkou, případně s okrasným špendlíkem. Pro koho je určena ta celková vizáž? Je to evidentní snaha upoutat a koho? No přece ty cizí muže! Názornou ukázkou byly muslimky v jednom pořadu u Jílkové. Horší je, že to má hlubší podtext: JÁ JSEM MUSLIMKA!  A ještě horší je, že to nemá z vlastní hlavy, což potvrdila jedna z muslimek svým sdělením, že je zahalená už od svých 9 let!

Někdo si jen bez dalšího na konto muslimů „uleví“ (někdy zbytečně vulgárně), jiný přidá odborně – historický komentář (Petr Pelikán 11.12. zde), ale ze všech symptomů včetně výroku NS je zřejmé, že již dávno měl být „domácí stůl“ uklizen, a to bez výjimek. Všichni, od politiků počínaje a třeba všemi instancemi soudů konče, kdož se vyhýbají základní otázce: „JE ISLÁM JEN NÁBOŽENSTVÍ?“, jsou pokrytci! Před fundovaným rozborem islámských textů ční do celého světa jako studijní příklad současné chování muslimů v záp. zemích, velmi názorně zvláště ve Francii. Ta, tedy státní orgány rezignovaly a slovo „islám“ mají za tabu a jakoukoli zmínku, zvláště kritickou, mají za těžký prohřešek se sankčními důsledky. V ČT se o poměrech v dnešní Francii moc nedozvíte; na Gatestone institute z 1.12. je článek mnohé vysvětlující.

Z Evropy se vytrácí důraz na tradičně proklamované kladné lidské vlastnosti, které jsou vestavěny i do základních listin a zákonů evropských států. Mnohé bylo převzato z křesťanské etiky a proto je zcela přirozené a historicky dáno, že v Evropě mají křesťanské kořeny a tradice své výluční postavení. Proto je, byť v sekulárním státě, zavádějící pohlížet na křesťanství jako na kdejaké jiné a zvláště u islámu je to paskvil. Proč? Jen při zběžném nahlédnutí do islámských textů je zřejmé, že je tam křesťanská víra popsána jako podřadná a dokonce je jí vyhlášen boj, tedy zjevné nepřátelství. Jen vědomostmi naprosto nepolíbený(á) může říci, že islám a křesťanství jsou v obecné rovině stejná náboženství.

Přidají-li se z islámský textů přímé návody k násilí a zjevná nenávist ke všem mimo islám, lze lehce dohledat v zákonech, že jakékoli hnutí, náboženství nevyjímaje, které propaguje takové atributy, je nepřípustné. A zde je nutno zařadit i ten šátek, uvedený v titulku. Současně s tím je stále na stole, zda registrace islámských spolků u nás byla v souladu se zákonem.

Zakončil bych pobídkou mířenou do jiných vod: ti, kdož se neustále ohánějí Havlovým heslem o pravdě a lásce, až si vysloužili zkratkové označení, nechávají pravdu o islámu v šuplíku, ba dokonce při jeho obhajobě po ní šlapou. Což takhle dostát svým proklamacím a dát islám na jednací stůl?!

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Úroky dolů, a koruna drží

13:04 Zbyněk Fiala: Úroky dolů, a koruna drží

Snižování základní úrokové sazby na 5,25 procenta nás sice drží daleko od cílových 2 – 3 procent, al…