Historik Jiří Padevět ve včerejším rozhovoru pro časopis Týden říká: „Nálepky jsou hrozně nebezpečné. Často to jimi začíná a končí to žlutými hvězdami. Jakmile někoho začnete označovat proto, že je jiný, většinou to skončí problémem. Buď jen malým, nebo nakládáním lidí do vlaků, které jedou někam na východ.“

Poté v odpovědi na otázku, jak poznáme dnešního kolaboranta, začíná sám nálepkovat: „Ti jsou na rozdíl od hrdinů daleko snadněji identifikovatelní. Jsme součástí euroatlantických struktur, byť jsem si vědom, že například Evropská Unie má tisíce chyb. Jsme součástí NATO….za kolaboranty lze, myslím, považovat ty, kdo hovoří o vystoupení z těchto struktur nebo kdo naši spolupráci v jejich rámci sabotují.“

(Dodneška jsem netušil, že jsem kolaborant, domnívám-li se, že je nejvyšší čas z té socialistické EU vystoupit. Neměl bych vyfasovat také nějakou tu hvězdu na kabát, co myslíte, pane Padevěte?)

Na otázku „Občas jsou ty seznamy kolaborantů celkem dobrá věc, že?“ pak kupodivu neodpovídá, že takové seznamy končí problémem, ale říká: „Vlastně jsem rád, že jsou to lidé, od kterých to čekáte. Žádné překvapení.“

Romský aktivista Karel Holomek odpověděl na otázku, kdy nastane integrace Romů do majoritní společnosti, že jde o otázku těžkou, na kterou nikdo nezná odpověď. Hrubě s ním nesouhlasím. Je to otázka snadná a odpověď stručná: nikdy.