Nechme teď stranou, do jaké míry to Írán skutečně dělá. Cílem politiky velmocí v oblasti Blízkého a Středního východu by skutečně měla být – pokud možno – definitivní stabilizace existence státu Izrael. Státu, vzniklého po druhé světové válce jako určité odškodnění za holocaust, které se vůči Židům dopustilo Německo, a kterému se nikdo z velmocí nesnažil v počátcích zabránit í když informace o tom byly. Je to asi naivní představa o nějaké nové „Jaltě" pro tuto oblast. Myslím si, že minimálně iniciační roli by v tom mohla sehrát Evropa. Nejenom proto, že se na její půdě holocaust odehrál, ale také proto, že má po skončení studené války docela velké zkušenosti s řešením různých národních a národnostních sporů. I když ne vždy to bylo úspěšné. A pak samozřejmě Rusko. Uvidíme, co vzejde z jednání izraelského premiéra se staronovým ruským prezidentem. Hlavní zájem by ovšem měl mít samotný Izrael, který za sedmdesát let v téměř trvalém ohrožení vybudoval docela zajímavý příklad k následování. Jedno je jasné: Zbraně to vše nevyřeší!
Autor je vydavatelem Literárních novin.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
