Dětství ale prožil především v Kadani - Prunéřově a také v jihočeských Strakonicích. Střední průmyslovou školu stavební vystudoval ve Volyni v letech 1959 – 1963. Autostopem v mládí procestoval nejen tehdejší Československo, ale i několik dalších zemí. V 60. letech vystudoval stavební fakultu VUT v Praze. Na Univerzitě Karlově studoval i fakultu žurnalistiky. Následně pracoval několik let na vodohospodářské správě v Benešově.
Talent od pánaboha na cestě ke čtenářům

Inženýr Jiří Žáček však brzy vcelku logicky přešel k literatuře a od poloviny 70. let již působil jako redaktor poezie v nakladatelství Československý spisovatel v Praze. Zda poté zůstal až do roku 1991. Původním povoláním projektant na vodohospodářské správě Jiří Žáček byl políben nesmírně šťastnou a štědrou múzou. Ta mu vrchovatě nadělila literárního talentu, který on sám, k velké potěše čtenářů, začal brzy zúročovat. Velmi rychle se prosadil mezi naše nejznámější a nejpopulárnější básníky. Časopisecky publikoval již během svých vysokoškolských studií. V roce 1970 vyšla jeho prvotina pod názvem Ráno modřejší večera. Již v ní dokázal zaujmout čtenáře, kteří se tak většinou vůbec poprvé setkali s jedním s největších talentů své generace. Další díla proto na sebe nenechala dlouho čekat. Roku 1973 vychází sbírka Napjatá struna, o tři roky později Anonymní múza a v roce 1978 potom sbírka Mezi řečí. Mladý autor si během krátké doby našel své pevné místo v naší poezii především svým nezaměnitelným stylem, díky němuž dokázal aktuálním a srozumitelným jazykem oslovit čtenáře všech generací. Nebylo divu, že každý další autorův počin byl čtenáři netrpělivě očekáván. 

Dokázal svou poezií oslovit všechny generace

V 80. letech se Jiří Žáček stal naším asi nejpopulárnějším básníkem a to i mezi našimi nejmenšími čtenáři. Jedním z důvodů bylo to, že jeho veršům rozuměl opravdu každý, od pomocného dělníka až třeba po profesora matematiky. Jako málokdo před ním dokázal svou poezií výrazně oslovit také dětské čtenáře. Což je, jak znalci potvrdí, jedna z nejtěžších literárních disciplín. Pro dětské čtenáře například vydal velice úspěšné sbírky Aprílová škola, Kolik má Praha věží nebo Máme rádi zvířata. V 80. letech měl nesmírně plodné období, kdy vydal čtenářsky úspěšné tituly jako Okurková sezóna, Text-appel, Rýmy pro kočku a pod psa a na sklonku osmého desetiletí 20. století i Maličkosti nebo Papírové růže. Ve stejné době vyšel i jeho výbor z díla pod názvem Autostop. Právě v něm dokázal precizním způsobem popsat jeho poezii a důvod úspěchu u čtenářů Josef Peterka. Učinil tak těmito slovy: „Jiří Žáček dokázal, že bestseller v poezii není protimluv. Umí rozesmát a dojmout, aniž se pitvoří a aniž přitom omezuje svůj svobodymilovný intelekt. Objevil familiérní styl, který má šarm a esprit a neupadá do pivní bodrosti. Získal si natolik srdce čtenářů, že mu projdou beztrestně pravdy, které by u jiného byly kvalifikovány přinejmenším jako svatokrádež v samoobsluze. Píše nenuceně až ležérně, neznamená to však malé zaujetí, nýbrž nadhled nad veškerým fanatismem. Sám sebe kdysi pojmenoval výstižným paradoxem realistický romantik. Jisté je, že dokázal rehabilitovat lidovost poezie. Ne že by mluvil „jménem lidu“, mluví za sebe sama – k lidem a jim z duše, naplno, s typicky národní mentalitou. Jeho pádné rytmy, substantivní rýmy a sentence jsou stvořeny pro zapamatování. Můžeš jimi okouzlit společnost, anebo si dodat odvahy, když jsi na dně. Žáčka nezajímá nic vykonstruovaného, éterického, žádná věčnost ani předehra zítřků, vychází prostě z všudypřítomných reálných situací, v kterých se ocitá kdokoli, umí je ale proměnit v metafory.“  Talentovaný autor byl v roce 1987 jmenován zasloužilým umělcem. Z básníků jeho generace obdrželi stejné ocenění ještě například také Karel Sýs nebo Michal Černík.