Dokončení pozemkové reformy je po 20 letech stále v nedohlednu. Rozhodnutí o přidělení náhradních pozemků a jejich následném převodu na nového majitele například ze 3. 1. 1994 je již  20 let nedořešené. Místo vlastnictví, jsou pozemky stále v bezúplatném pronájmu. To znamená, že na přidělených pozemcích už 20 let nemohu vysadit strom, vykopat studnu. Původní pozemky už mi vlastně nepatří, a nově přidělené stále nejsou moje.

Přitom nově přidělený pozemek náležel původně třeba třem vlastníkům. Každému, nějaký, různě velký kus. Proslýchá se, že někteří vlastníci svá pole prodali. Prodali své původní pozemky nebo ty přidělené, nebo oboje? Z toho kouká nekonečná řada soudních kauz.  Původní záměr měl logiku. Historicky byly pozemky třeba tak rozdrobené, že se na nich třeba neotočil ani kůň. Teď místo nich měli dostat majitelé třeba  jeden kus v celku. Kdyby majitel původních pozemků chtěl zpět pozemky původní, tak by se k nim musily  teď udělat znova cesty. Například k políčku o výměře 500 m²  cesta dlouhá třeba kilometr. Široká asi dva metry. Ta by zabrala 2000 m² . Takže vracet se k původním políčkům  považuji za nerozumné.

Já jsem odhadoval, že tento problém sužuje alespoň 300 000 drobných vlastníků polí. Z veřejného zpravodajství jsem se doslechl, že je to problém neskutečných tří milionů drobných vlastníků. Po dvaceti letech – to je jedna generace, se též dosavadní počet vlastníků jednoho políčka změnil, například ze tří sourozenců, na třeba sedm vnoučat. To se teď bude dědit jedno políčko (nově přidělené, ale neuzákoněné) na sedm dílů, nebo původních sedm políček na čtyřicet sedm dílů? ( Třeba jeden hektar.) Třeba políčko ve tvaru půlměsíce ( 500 metrů čtverečních) na sedm dílů. Tj. necelých 72 metrů čtverečních na hlavu! To je žrádlo!