Koupíme si žehlicí prkno. Vypadá krásně. Má i chromovaný stojánek a opticky snad nepřekáží. Dokonce se výrobce chlubí, že prkno má potah s vysokou životností. Ovšem ejhle. Prkno není prkno, ale deska z dřevotřísky. Ta má ze všech stran ostré (přímo pilovité) hrany. Drahý potah se vbrzku na hranách prodře. Sundáte ho a nejdřív musíte zabrousit desku ze všech stran. Všechny hrany. Ty exponované s nějakým rádiusem. Alespoň 5 mm. Pilníkem to trvá dlouho. Máte-li úhlovou brusku, tak jste za vodou.

Náhradní potah mi ještě nikdy přesně nepasoval. Musíte ho zespoda založit. Aby byl vypnutej. Chce to aspoň tu úderovou sponkovačku. Takovou aspoň poloprofesionální. Pod každou sponku kousek džínoviny, aby se při další výměně potahu sponky z dřevotřísky vyndavaly snáz. Potah by měl vydržet déle než plátno. Ale žehlicí prkno je krátké. Na jeden zátah nevyžehlíte ani větší ručník. Tak je potah tepelně zatěžovanej prakticky v jednom místě. To mu dobře nedělá. Navíc nemůžete žehličku odložit na odkládací mřížku. Ta je železná a žehličky mají cimprlich (snad teflonové) potahy. Takže si přistavíte vedle stolek s prkénkem na odkládání žehličky. Když ji odkládáte na prkno, tak už tam nerozložíte ani utěrku. Žehličku velmi snadno shodíte na zem. Navíc v tomto místě potah brzy žehličkou prosekáte. Zoufalost žehliček vydá na samostatný článek.

I přes snad kvalitní potah je dřevotříska tak tepelně namáhaná, že se brzy ohne. Hodně. Chce to svrchu přidat normální prkno asi tlouštky 10 mm. Větší tlouštka prkna víc váží. Abyste to pak unesli. Zespoda asi osmi vruty přišroubovat. Vlastníte-li protahovačku na prkna, jste za vodou. Stojánek je chromovaný. Jednotlivé trubky a dráty bodově svařeny. Časem sem tam nějaký bodový svár povolí. Nepřišel jsem na to, jak jednotlivé nohy k sobě přidrátovat. Chce to invertorovou svářečku. Pak jste zase za vodou. Ideálem je vzít prkno po babičce.