Stát by tedy chtěl prokázat, že nedochází k segregaci a malí Romové nekončí ve speciálkách častěji než ty z většinové populace a zůstává zachována šance na rovné příležitosti.

Tomu sice lze rozumět, potíž je ovšem s metodikou získávání podkladů pro takový materiál. Citlivá je především definice Roma, jak je popsána v průvodním dopise, který dostali ředitelé příslušných škol: podle ní jde o ty, kdo se za Romy považují, anebo je za ně považuje „významná část jeho okolí“. Jestliže jde ovšem o děti mírně mentálně postižené, těžko se jich ptát prostřednictvím dotazníku, zda se cítí být Romy. Nemluvě o rasistickém nádechu takového šetření. 

Jak říká jeden z ředitelů škol, jeho podřízení se snaží brát prostě děti jako děti a učit je bez toho, aniž by se hovořilo o jejich původu. A předseda Asociace speciálních pedagogů Jiří Pilař upozorňuje například na to, že není nikde řečeno co to je významná část okolí, tedy kolik lidí by to mělo být, a také jak posuzovat děti ze smíšených manželství. A Pilařovi se také nezamlouvá, že pokud ředitelé škol odmítnou takové sčítání, provede ho určený inspektor, ale odpovědnost za získaná čísla ponese přesto ředitel.