Pravda, takhle vysoký trest byl překvapivý. Pekárek zřejmě doufal v podstatně nižší sazbu, snad dokonce v pouhou podmínku. Mohl si také slibovat, že když po nástupu do sněmovny coby náhradník za Ivana Fuksu, jednoho z trojice rebelů ODS, pomohl vládě protlačit jak vyšší DPH, tak zákon o církevních restitucích, nějak se mu to třeba vrátí. Ale premiér pro něho evidentně neintervenoval. Jednak není známo, že by takové věci dělával. A i kdyby nakrásně chtěl Pekárkovi pomoci, těžko mohl. Od časů kauzy Čunek a odsunování spravedlnosti před zachováním vlády, se klima přece jen změnilo. Určitě i díky tomu, že Nečas není Topolánek. Současný předseda ODS sice není rytířem na bílém koni, ale význam pojmu politické kultury vnímá o poznání citlivěji, než jeho předchůdce.  

Pro ty, kterým množství nepotrestaných a do ztracena zametených případů už začíná pít krev, vypadá soudní rozhodnutí jako záblesk na lepší časy. Žádný zákonodárce dosud pravomocně odsouzen nebyl, jde tedy o průlom. Na čemž nic nemění Pekárkův záměr dovolat se ještě k Nejvyššímu soudu. Přesto je na místě jásot obezřelý. Spíš by stálo za to pátrat, jakou měl za tři léta místostarostování v Kolíně a ve chvíli, kdy vstupoval do všeobecných voleb, Pekárek pověst. U voličů ODS asi dobrou, když jej preferencemi vynesli z desáté příčky kandidátky až na post prvého náhradníka. A zároveň si říkat, zda by neměla mít strana – což se ale zdaleka netýká jen ODS – možnost zabránit odsouzenému přijmout poslanecký mandát. Třebaže šlo o nepravomocný rozsudek.  

Logičtější by samozřejmě bylo se stát poslancem až po případném úplném očištění. Předseda Nečas byl také po prvém soudu pohoršen a hovořil o tom, že takoví lidé by neměli být na kandidátkách, a dokonce ani členy strany. Ale víc se nestalo, nejspíš proto, že Pekárka nelze přimět vzdát se volebního výsledku. A jak nyní vidíme, ani složit mandát po odsouzení pravomocném. Což znamená, že Pekárek by například mohl trávit až do jara přespříštího roku za mřížemi a pobírat opulentní poslanecký plat. A jak se zdá, chystá se k tomu. Což samozřejmě vrhne stín na občanské demokraty, třebaže Pekárek členství ve straně hned po nástupu do sněmovny pozastavil. A mimo jiné – pokud trest nastoupí a poslanectví se nevzdá, jeho hlas může Nečasově křehké většině často scházet.  

Po mnoha stránkách jde o kuriózní případ, který by měl vést k návrhům, jak podobným situacím předcházet. Což je jak vnitřní věcí politických stran – i ČSSD ví své, má přece poslance už více než půl roku ve vazbě. A zákonodárci se budou muset zabývat otázkou výkonu mandátu. A to, i kdyby nakonec Pekárek povolil a mandát odevzdal. Někdo další by už třeba zůstal pevnější. Hlavní věcí ale zůstává: strany musí co nejpečlivěji vybírat své reprezentanty.