Jistě, tehdy dráždila osoba radního pro kulturu Milana Richtera, budící dojem, že se v kulturním provozu vůbec neorientuje a šlo také o celou řadu souborů, které se cítily přímo ohroženy. 

Odvolání Ondřeje Černého je trochu jiný případ. Existence Národního divadla jím - aspoň zatím na to nic neukazuje – jistě v nebezpečí není. A ostatních divadel se kauza už vůbec netýká. Nicméně údiv a rozhořčení z toho, o jak prudký a ještě i po pěti dnech nevysvětlený krok jde, je v podstatě obecné a pochopitelné. Samotná osoba ředitele Černého přitom vlastně hraje roli vedlejší. Laická veřejnost, včetně umělců z jiných oborů, provozu divadla, navíc tak specifického, tedy více souborového, jakým je Národní divadlo, samozřejmě nemůže rozumět, vnímá pouze výsledky, tedy kvalitu, případně novost jednotlivých činoherních, operních a baletních inscenací.

Zřejmě by klidně akceptovala, kdyby byl odchod ředitele výsledkem dlouhodobější kritiky ze strany zřizovatele, tedy ministerstva, a kdyby bylo jasné, co všechno Černý nezvládal. Ale, jak známo, odvolání přišlo náhle, bez výstrahy a co horšího, bez vysvětlení. Týž den, tedy minulý pátek odpovídala ministryně kultury Alena Hanáková na otázky redaktorky České televize bohužel zcela bezobsažně, točíc se dokola v kruhu termínů úřednického ptydepe, čili nesrozumitelného a nic neznamenajícího jazyka.