Ale nedošlo k tomu, mimo jiné i proto, že se na koaličním stole nově objevilo jméno Věry Jourové, s nímž přišel šéf hnutí ANO Andrej Babiš, když zároveň stáhl původního kandidáta Pavla Teličku.  

Ten byl přitom číslem jedna ANO v eurovolební kampani a nadto má zkušenosti z evropského aparátu – půl roku byl – před odpor lidovců, jimž vadilo Teličkovo předlistopadové členství v KSČ, historicky prvým českým členem Komise vedené Romanem Prodim.  

Na podzim 2004 ovšem Teličku vystřídal Vladimír Špidla po odchodu z čela vlády. A Babišův kandidát narazil letos na KDU-ČSL znovu, tentokrát proto, že se při Bruselu v minulých letech zabýval oficiálně lobbismem. To by například podle dvojnásobné europoslankyně Zuzany Roithové byl „velký problém“.  

Dodávám, že Roithová, především pro širší veřejnost zřejmě akceptovatelná kandidátka, nabídku šéfa strany Pavla Bělobrádka stát se komisařkou odmítla. Navrhla KDU pak za sebe ještě vysokého úředníka Rady Evropské unie Petra Blížkovského, ale v tu chvíli už bylo více méně jasné, že nejslabší vládní strana svého člověka neprosadí a že se s tím smířila.  

Ve hře tedy ještě zůstával reprezentant sociálních demokratů, rovněž obecně přijatelný ekonom Pavel Mertlík, jenomže se hrálo o kompromis s hnutím ANO. A v pozadí výběru dost možná stál také prezident.  

Miloš Zeman totiž jednak nachází stále viditelněji na politické scéně spojence v Andreji Babišovi a Mertlíka druhdy coby premiér vyměnil ve své vládě na postu ministra financí za Jiřího Rusnoka. Konec konců, konečný souhlas vlády s Jourovou prezident přivítal coby „skvělý výběr“.  

Podstatnější byl ovšem zřejmě souhlas ANO s navýšením peněz na sociální služby o zhruba 750 milionů korun i s vyšším růstem minimální mzdy od ledna příštího roku o 700 korun na 9200. Původně se počítalo s 500 navíc. Což si ČSSD přičte k dobru v podzimní kampani.