Trumpovi ho doporučila nechvalně proslulá Condoleezza Riceová, exministryně zahraničí z administrativy George Bushe mladšího. Lze od Tillersona skutečně očekávat vstřícnou politiku vůči Moskvě? Podle jeho posledních výroků spíše ne.
Jakožto někdejší ředitel spojené rusko-americké ropné společnosti Exxon Naftogaz Tillerson v roce 2014 silně oponoval protiruským sankcím. Prohlásil, že „nepodporuje sankce obecně, protože je neshledává efektivními“. V kontaktu s Vladimirem Putinem byl častěji než jakýkoliv jiný Američan s výjimkou Henryho Kissingera a roku 2013 od něj dostal Řád Přátelství za příspěvek k rozvoji spolupráce na poli energetiky. Vystrašení rusofobní komentátoři po jeho nominaci již začali se znepokojením predikovat americké uznání ruské anexe Krymu a brzké zrušení sankcí.
V současnosti probíhá proces schvalování ve funkci v americkém Senátu a Tillersonova rétorika se poněkud změnila. Prohlásil, že „vojenské akce v Sýrii a ruská anexe Krymu jsou porušením mezinárodního práva a USA potřebují mít v ruce nástroj, aby zabránily podobnému použití síly v budoucnu“. Navíc hovořil o dodržování závazků vůči spojencům ohroženým „expanzivní ruskou politikou“. Sankce označil za „mocný nástroj proti agresivní ruské politice“ a navrhl rozmístění vojenských jednotek ve státech sousedících s Ruskem jako ukázku „amerických svalů“. Zároveň kritizoval Čínu za její působení v Jihočínském moři, což vyvolalo v Pekingu značné rozhořčení. Nicméně nelze vyloučit, že ostrými výroky na adresu Moskvy chtěl Tillerson zapůsobit na jestřáby v Senátu, aby ho potvrdili ve funkci.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV