A co teprve Praha, stověžatá krasavice, když ji pokryje pohádkově bílý poprašek sněhu a skryje všechnu šeď a špínu! Pohádková krajina, plná překvapení, říkají si nadšení hosté a připadají si jako Alenka v říši divů.

V krásných kulisách ale žijí lidé a cizinci se právem diví: „Proč jsou obyvatelé tak nádherného města jako je Praha, věčně zachmuření, naštvaní a udýchání? Jak je to možné, že lidé v tak krásné zemi ztratili hrdost a radost, kde se vzala jejich nedůvěra vůči všemu cizímu, strach z okolního světa, nenávist k Moskvě, Berlínu i Bruselu? Kdo zaklel dříve rozšafné, ironické a šibalské Čechy v nešťastníky zkroušeně nadávající na všechny kolem?

Prokletí malého národa nezpůsobila krutá Srdcová královna, halucinogenní houby ani mluvící bílý králík. Je důsledkem malověrnosti, smíchané v jedovatou směs s leností a konzumerismu, převlečeného za svobodu v liberálně-demokratickém hávu. Přesto si jeho absurdita v ničem nezadá s tou, která tak ohromila Alenku v krajině za zrcadlem.