A zdalipak je už napadlo, jak podivné je, že Velká Británie, země nepříliš vojensky významná, kterou by Rusko dokázalo smést z povrchu země v několika minutách, vykonstruuje proti ruské vládě falešné obvinění, toto falešné obvinění ohlásí veřejnosti, a aniž by k němu přiložila jakýkoli důkaz, obrátí se s tímto obviněním na OSN, dá Rusku ultimátum, rozpráší celou ruskou diplomatickou misi v Británii, zmocní se zdejšího ruského majetku – a to vše na základě pouhých domněnek a s odmítnutím spolupráce s obviněnou zemí, jak to při šetření takovýchto obvinění vyžaduje zákon.

Rusové, a to jak vláda, tak média a stejně tak Rusové mladšího věku s mozky vymytými washingtonskými neziskovkami v Rusku nerušeně působícími, mají zřejmě za to, že všechna tato obvinění jsou jen jakýmsi druhem omylu, který se dá napravit pouhým návratem k důkazům a právu. Jako by po všech těch letech klamu ještě nepochopili, že Washington a jeho vazaly žádná fakta a právo nezajímají.

Ruský velvyslanec v OSN v reakci na obvinění Ruska z použití nervového plynu při pokusu zavraždit dva lidi sedící na lavičce parku, uvedl všechny legální argumenty ruské strany včetně požadavku spolupráce Británie s Ruskem při získávání potřebných důkazů a svou řeč uzavřel s tím, že britské obvinění, jelikož postrádá jediný důkaz, porušuje zákon.

Proč ovšem Rusové mají za to, že britská vláda bude na nějaká svědectví či zákon brát zřetel?

Britská vláda Tonyho Blaira spolupracovala s režimem Bushe ml. v propagaci lží o tom, že Saddám Husajn má „ zbraně hromadného ničení“. Ty se využily k invazi a zpustošení Iráku a jeho ponechání v chaosu po následujících 15 let.