Pavel Foltán: Decroix aneb Pýcha předchází pád 2

Kdekoli kdokoli by se logicky mohl domnívat, že nebýt právě té akutní vládně koaliční aféry „BitcoinGate“, tak by se Eva Decroix asi nemohla dostat do funkce ministryně spravedlnosti, protože nebýt aféry BitcoinGate, tak by to „na spravedlnosti“ Blažek v klídku, pohodičce a ve vatě doklepal až do voleb. Jenže ta vládní aféra BitcoinGate vyhřezla „kde se vzala, tu se vzala“ (?) a situaci bylo nutno akutně řešit. A opět i zde by se kdekoli kdokoli mohl domnívat, že to rychlé „řešení té akutní situace“ nemuselo být tak „mistrně“ nahonem improvizační, ale že už na to někde nějaké ty notičky asi byly. Kdo ví?

Nicméně v důsledku souběhu a propletence okolností někdo musel na jeho místo, místo něj na stráž (řečeno s klasikem) a nejkratší sirku si vytáhla Eva Decroix, což – a čistě objektivně vzato bez jakékoliv subjektivizace („ať je to ten, nebo ten“) řečeno – nebyl nejoptimálnější a nejšťastnější tah. Ani pro Evu Decroix, ani pro ODS, ani pro celou 5-1vládní koalici. Což se projevilo krátce (resp. hned) poté, projevuje se to čím dál víc, a ještě se to projevovat bude jak do podzimních voleb, tak v ohlasech a taky v důsledcích i po volbách. A ještě navíc na riziku toho tahu se podílel i Hrad, co teď neví jak z toho ven tzv. „se ctí“.

Krátce poté, co Decroix usedla do horkého křesla ministryně spravedlnosti se na tom pozadí vládní aféry BitcoinGate objevila další vládně Hradní aféra tzv. „lžimagistra“ i s další sérií otazníků nejen ohledně toho jejího titulu / netitulu „Mgr.“ a jeho oficiálního používání po dobu několika let. Další otazníky hned vyvstaly kolem vzdělání Decroix vůbec, a to nejen vzdělání právního (tj. odborného a hlavně úplného), ale dokonce i ohledně jejího vzdělání na středním stupni = středoškolského (maturita, etc.) – a to jsou rovněž ty otázky ve veřejném zájmu, na které doposud veřejnost nedostala ani jednu řádnou odpověď. Jenže ono to bez těch odpovědí nepůjde až donekonečna.

Nota bene v souvislosti s dalším problémem a související otázkou ohledně advokátní praxe, kterou Decroix vykonávala ve své vlastní advokátní kanceláři (AK) po dobu až několika let. Při tom ale podle zákona aj. platných předpisů advokátskou praxi nelze v ČR vykonávat (včetně provozu AK) bez úplného odborného vzdělání v oboru práva. Přičemž univerzitní obor právo nelze studovat bez středního vzdělání s maturitou. No a právě i v tom jsou zmíněné pochybnosti v případě Evy Decroix, které tu zatím ještě nikdo nevysvětlil a nerozptýlil. Což by mohl být velmi podstatný problém jak pro Evu Decroix, tak i pro Českou advokátní komoru (ČAK). Ta totiž Evě Decroix dala oficiální puvoir (tedy oprávnění podle regulí ČAK, atd.) k výkonu advokátské praxe, ale krátce po otevření vládní aféry BitcoinGate (a související problematiky) ČAK to „advokátské oprávnění“ Evě Decroix tzv. pozastavila – sice to ČAK oficiálně (pro veřejnost) uvedla na svých webových stránkách, ale nic víc už se kolem toho neděje, což by kdekoli a kdokoli mohl považovat za přinejmenším velmi podivné. Každopádně to pozastavení advokátské činnosti Evě Decroix ze strany ČAK je důkazem toho, že tu něco (možná všechno) není košer – v rámci dotčené problematiky.

Kdokoli kdekoli by si totiž mohl srovnat v hlavě a logicky konstatovat, že také takový výkon advokátské praxe (a provozování vlastní AK) nota bene po dobu několika let bez platného oprávnění by mohlo být v rozporu se zákonem. Což by také i leckde leckdo mohl vnímat možná i jako nedovolené podnikání, či cosi v tom smyslu, což je už asi nejen problém politický, v případě souběhu s funkcí poslance, tudíž veřejného činitele za ODS jako vládní stranu, a od nedávna v tomto konkrétním případě navíc i v případě souběhu s výkonem funkce ministryně spravedlnosti – nota bene!

Jak je tu všude všem už dávno všeobecně známo v rámci právního vědomí lidu, tak nedovolené resp. neoprávněné podnikání (apod. činnosti) spadají do oblasti řešení v rámci odpovídající činnosti příslušných složek státu, včetně OČTŘ (orgánů činných v trestním řízení), ale i složek státní správy, jako je např. finanční správa, et správa daní, orgány v oblasti správy a kontroly činnosti OSVČ (zde i u činností mimo režim živnostenských listů a koncesí = kam ze zákona spadá i činnost advokátů), atd. – no a tyto státní složky, správní orgány, apod. mají zahájit svou činnost v daném případě i bez externího podnětu (např. návrhu na zahájení řízení, apod.) a tedy mají jednat bez odkladu i ex offo = z moci úřední. Veřejnost se zde ale zatím nedozvěděla vůbec nic o tom, že by některé ze shora zmíněných orgánů státu a správy už zahájily řízení (ergo jaký je další postup, aktuální stav, popř. jestli a jaké už jsou výsledky). Čili naše veřejnost zatím klasicky neví nic – ani zde v dotčeném případě. Takže kdekoli kdokoli to může vnímat např. i tak, že ten státní aparát si tu zase „v klídku“ hraje s veřejností na schovávanou. Jenže ono to nejde donekonečna – a už to tak nepůjde ani tady.

Vox populi vnímá, reflektuje a ptá se, jakou důvěru může mít veřejnost v úroveň a v kvalitu právního prostředí v rámci jurisdikce ČR, včetně orgánů a funkcionářů od shora až dolů, včetně ministryně spravedlnosti Decroix v první řadě, dále předsedy Strany a vlády Fialy, ministra vnitra Rakušana (do jehož resortu spadají i OČTŘ, vč. Policie ČR, atd.), dále v ČAK (mající na starosti advokáty a oprávnění k výkonu jejich činnosti). Jak může nota bene teď veřejnost důvěřovat procesu obsazování ministrů, když v případě jmenování zejména ministryně spravedlnosti jsou tu hned poté takové pochybnosti a nikým nevysvětlené nejasnosti – což jde znovu za předsedou vlády, a následně i za úřadem prezidenta republiky – a to už podle vox populi je velice vážný stav nota bene v souběhu těchto faktorů i okolností a nota nota bene v předvolebním „šestinedělí“ – za těch 35 let už tu bylo ledacos kuriózního v politice, ale tak děsivý souběh politických afér ve vládní koalici tahle republika ještě nezažila. A všechny ty partaje a všichni ti funkcionáři a související subjekty, co se do toho namočily, z toho v očích lidu nemůžou vyjít bez poskvrny – jak se říká „s čistým štítem“. Ani omylem.

A jestliže kvůli tak fatálním chybám vládní koalice a jí spřízněným subjektům náš lid, národ, občan, volič a daňový poplatník ztratí i ty poslední zbytky důvěry, pak se bude muset rychle, nekompromisně, hlasitě a jasně zeptat, jak je to s právní čistotou Evy Decroix ohledně jejího jmenování do funkce ministryně NOTA BENE spravedlnosti (toť symbol z nejsymboličtějších – možná tzv. „kouzlo nechtěného“) a jak je to i s její činností v této funkci = jak to, že to příslušné složky hned nevyřešily, a dokonce to ještě ani neřeší?!? Tzv. metoda „dead beatle“ zcela nepochybně není právě teď a tady tou nejlepší taktikou. A o poslední zbytky důvěry už tu hraje vabank i mediální mejnstrým (a všechny ty jeho bulvární pavlače).

Vox populi bystře a logicky správně vnímá, že současná tzv. parlamentní, ale také ta neparlamentní opozice tady asi ještě nikdy za těch předchozích 35 let nedostala tak skvěle a zdarma „namazáno“ na smeč ve stylu „match point“ od vládní koalice a nota bene právě v té době, kdy předvolební kampaň už je v poslední zatáčce před cílovou rovinkou. Takže lidé naprosto logicky očekávají, že opozice toho bude umět využít ve prospěch lidu, národa, veřejnosti. Relativita synergie pro celou tu opozici ale tkví v tom, že když ani toho ta opozice nebude umět využít, tak u lidu a národa i ona pak ztratí důvěru. Takže i pro opozici je tahle situace jasné memento = i pro tuhle opozici je to „buď, anebo“ = nejen otázka prestiže, ale i otázka přežití. Lid, národ, čili občan, volič a daňový poplatník právě teď a tady potřebuje jen akční, schopnou, spolehlivou, suverénní opozici, co bude umět jasně vyhrát volby, a co mu pak zaručí tu kompletní a komplexní nápravu toho bezperspektivního stavu, co je tu nyní (zoufale už 4 roky). Občanům, voličům, i daňovým poplatníkům není k ničemu stávající vládní 5-1 koalice = protilidová, protinárodní, protivlastenecká, evidentně sloužící cizáckým zájmům – ALE určitě nechce ani nečitelnou, nejasnou, vybátou, zbabělou, případně nedej Bůh tiše a skrytě kolaborující quasi opozici. Lid i národ už je opatrnější, než byl dřív, byť ještě i jen před pouhými čtyřmi, pěti, deseti lety. Situace už se i tady o dost změnila, přičemž i touto dobou se mění až o překot. Avšak lidé to stíhají pozorně sledovat a správně vnímat, i vyhodnocovat. Ačkoliv to možná ještě stále někde někomu jaksi nedošlo (možná schválně, možná účelově, možná jako na oko). Ale lid už vidí i tohle.

Lidé už nevěří mediálnímu mejnstrýmu, ani cinknutým předvolebním preferencím, ani dubiózním tzv. průzkumům „veřejného“ mínění. Lidé už vědí, jak se to dělá, i jak se to na ně zkouší. A lidé už jsou připraveni mimo jiné i na to, aby nevěřili ani pochybným volebním výsledkům. Protože i s takovým typem manévrů (možná armádních?) lid už eventuálně i počítá.

Tolik jen stručně z vox populi.