Sociální demokracie tkví až po uši v krizi. To je dnes, dá se říct, téměř banální tvrzení. Jedná se o stav celosvětový, nikterak jenom český. Nicméně zůstaňme věrni české kotlině, kde je Česká strana sociálně demokratická – skoro se chce říci – na pokraji smrti. A to v důsledku dlouhodobé krize ideové i personální. Jediné, co jí pravděpodobně skutečně (u)drží při životě, je absence vážné levicové konkurence nebo rozsáhlá síť sesterských stran v Evropě a po světě. Struktury, co si nemohou dovolit nemít třeba v sousední zemi s kým jednat na základě obdobné pozice na politickém trhu. Hodně může způsobit například fakt, že postavení „socanů" je historicky silné v sousedním Německu, na němž jsme ekonomicky či politicky závislí.
Příští rok bude mít každopádně naše nejdéle existující partaj (založená skutečnými, policejně pronásledovanými idealisty L. P. 1878) smutné výročí vzniku. Není divu, že o úpadku voličské důvěry v ČSSD si cvrlikají i vrabci na střeše a je jí prodchnuto každé druhé internetové fórum. Co je však nejhorší? O rostoucích problémech naší takzvaně demokratické levice se hovoří léta letoucí – a reakce „odpovědných" je v lepším případě veškerá žádná. Neodpovědná. Kariérismus, opuštění řady tradičních hodnot nebo napojení na nejrůznější penězovody zkrátka během let přinesly své ovoce.
Postupně se vytratila práce na politickém marketingu, degenerovalo vzdělávání straníků a sympatizantů, snaha o zavedení odborného periodika zůstala zcela efemérní, prakticky zmizelo úsilí o angažmá nových, mladších tváří s vlastními postoji. Především však mezi sociálními demokraty existovala tak nerozborná vůle k moci, až postupně vznikl kabinet ministra financí Babiše. Mocipána, který si prakticky všechny výsledky úspěšné exekutivy přisvojil a na nějž osobně se dlouho nikdo z koalice neodvažoval příliš útočit. Dotyční aktéři si totiž nezřídka „sebekriticky" říkali, že každý rok u vlády dobrý a jestli to nebude právě bezskrupulózní polistopadový multimiliardář, kdo sestaví kabinet příští. Hulvátský technokrat tak dostal pohodlný prostor, takříkajíc wellness hnízdo. Možnosti ke „zdravému" růstu politické divize vlastního holdingu. K akceleraci toků veřejných peněz na soukromá konta. Pozdě tudíž nejspíš honit bycha správně načasovaným policejním obviněním, co z nemalé míry supluje nedostatek, nebo přímo absenci nosných kampaňových témat...
Od trapně zkostnatělé sociální demokracie se odklánějí tradiční voliči, pro něž dříve neexistovalo, aby hleděli jinam než doleva. Zklamaní, ba znechucení Sobotkovým de facto bezvýrazným premiérstvím nyní mimo jiné naskakují na módní značku v podání agresivní reklamy. Říkají své „ANO" právě Babišovi, jehož schopnost dobře (politicky) investovat a budovat své imidž válcuje veškeré aktéry někdejší „konkurenční" stranické soutěže. Hlava nehlava, vpravo vlevo.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
Zajímalo by mě, s kým byste případně šli do koalice?
Protože teď všechny vaše koaliční partnery dost ostře kritizujte. Hlavně STAN a ODS. Zajímá mě, zda jsou pro vás přijatelní jako koaliční partneři? Protože jestli ne, tak s kým jiným byste do koalice šli? Nebo jste usoudili, že bude jen opoziční stranou, jako třeba SPD, které to evidentně vyhovuje?
Další články z rubriky

18:02 Vladimír Ustyanovič: Průhledná provokace aneb Gliwice 2
Glosa Vladimíra Ustyanoviče k aktuálnímu dění v Polsku.
- 13:57 Jan Campbell: Globální správa věcí veřejných
- 12:26 Zbyněk Fiala: Rozlícená domovnice a obrana zisků
- 15:57 Jiří Paroubek: Nevídaná hysterie vládních politiků a provládních médií
- 11:34 Zdeněk Jemelík: Sněmovna dohřměla
- 9:05 Feng Biao: Společným úsilím uskutečňujme Iniciativu globálního řízení a společně budujme lepší budoucnost lidstva