V praxi se to ale neděje. Český rozhlas Dvojka už léta prokládá své vysílání hudbou, která nesplňuje nic z toho, co kodex hlásá. Jde o stále se opakující mainstreamové písničky několika zpěváků a zpěvaček a bohužel také o stupidní normalizační hity; často se obojí vzájemně prolíná. Odpověď ombudsmana Českého rozhlasu, že se tak děje proto, že „cílovou skupinou posluchačů jsou v případě Dvojky spíše ženy středního a vyššího věku z menších sídel“ považuji za důsledek takového vysílání, nikoli za jeho příčinu. Pokud je to ovšem vůbec pravda a hlavním důvodem nejsou tantiémy Ochranného svazu autorského (OSA), vyplácené na základě tzv. playlistu několika vyvoleným.

Nepochopitelný je přístup hudebních dramaturgů v případě autorských pořadů či pozvaných hostů, kteří nemají žádnou možnost ovlivnit výběr hudby, která s jejich životem, anebo s jeho předělovými okamžiky souvisí. Je téměř pravidlem, že se jim zahraje něco, co s jejich příběhem vůbec nijak nesouvisí, ba dokonce je v přímém protikladu. Když je do těchto pořadů pozvaný host, který je sám muzikant, při povídání s ním hudební dramaturgie nezařadí ani jednu jeho písničku!

Tereza Boučková, spisovatelka a moderátorka Nočního Mikrofóra, pozvala hudebnici a spisovatelku Evu Turnovou a písničky, které k příběhu hosta patřily, zahrála. Byla za to pokárána a její výběr písní byl všemi nadřízenými, včetně hudebního dramaturga, odsouzen. Původní anotace pořadu Nočního Mikrofóra byla taková, že se v něm nabízejí „hudební lahůdky podle přání našich hostů“. Když jsem na tento rozpor upozornil otevřeným dopisem vedení ČRO dne 12. 4. 2022, ještě ten den v tichosti tato věta z anoncovaných pořadů zmizela. Já takovému přístupu říkám „plíživá normalizace“.