Podle plánovače cest by dnešní motory měly zvládnout tentýž přesun za jednu hodinu čtyřicet minut. Zlatý voči! Řekne každý, kdo se v létě k česko-rakouské anabázi odhodlal navzdory všem varováním Zelené vlny. Dřív nebo později, když se vám konečně podaří probít z Prahy do Budějovic, je tah zašpuntován obytnými vozy a rozměrnými čluny, jejichž cestovní rychlost je srovnatelná s dostavníky před dvěma sty lety. Naivní Holanďané si zřejmě chtějí zkrátit cestu na jih přes Čechy a vyhnout se chronicky neprůjezdným německým autobánům. Myslím, že stejnou chybu už opakovat nebudou, ovšem jak to říct všem a najednou. Životní zkušeností si každý musí projít sám. Dalším zpestřením mezinárodní trasy jsou kombajny. Země živitelka je dáma náladová a má své nároky. Nikdo zatím nepřišel na kombinaci kombajnu a vrtulníku, proto se přesuny plechové kavalerie odehrávají v nepředvídatelných časech a po nezbadatelných cestách Páně. Kombajny jsou jako duch, vanou si, kam chtějí. Na rozdíl od něj jsou však vidět a úzkou vozovku dokážou zaměstnat v obou směrech stejně jako obří traktory s vlečkami vrchovatě naloženými zrním padajícím na rozpálený asfalt. Třetím faktorem nabádajícím ke zvýšené opatrnosti je dvanáct let staré memento dvou desítek mrtvých u Nažidel.