Právě tam, nad střechami svého města, se Chongzhen oběsil na hedvábné šerpě. Co jiného vládci zbývá, když se poddaní rozzuří a vzbouří? V Evropě v té době řádila třicetiletá válka, lacknechti a požáry gumovali jedno území za druhým, ale žádný mocipán si mašli nehodil.

Když se cestovatel vydá z hotelu Regent pěšky do přilehlých ulic, narazí na drobné stulené jednopatrové domky, takovou skoro rurální enklávu. Skryty za frontou budov lemujících hlavní bulvár, v tichosti tu čekají na svůj neodvratný konec. Cestovatel by mezi ně v návalu nadšení z objevu nejraději hned zabočil. Ale pak jen nahlíží do vedlejších uliček a váhá. Má smysl dráždit domorodce voyeurským nahlížením do příbytků? Jak by se zachovali, kdyby šel pod provislými svazky kabelů od jednoho dřevěného sloupu ke druhému? I při letmém nahlédnutí budí zdejší atmosféra dojem čehosi privátního, neurčeného pro cizí zraky. Je s podivem, že ta mohutná SUV auta tudy vůbec projedou a nikoho nezraní. Všichni cestovatelé, pokud jsou jimi opravdu, jsou stejní. Karel Čapek ve svých cestopisných fejetonech píše, jak ho hnala zvědavost od jedné zahlédnuté zvláštnosti ke druhé, jak toužil vlézt lidem až do předsíně. A cestovateli se to ne tady v Pekingu, ale v Šanghaji skutečně podařilo. V předsíni bylo hodně kol.