V 798 Art district vystavoval Straka poprvé v roce 2007. Po jistou dobu zde měl i svůj ateliér. Dnes však nájem v této lokalitě vyšplhal tak vysoko, že se malíř odstěhoval jinam. Dokonce i v letadle společnosti Hainan Airlines rotuje dnes na palubním displeji dost podstatná upoutávka na fenomén, který podle ní předčí v umělecké razanci Londýn i New York, ačkoli vznikl vlastně náhodou. Když na počátku padesátých let minulého století vyžadovalo vyzbrojování nové čínské osvobozenecké armády elektronické prvky, odkázali ji Sověti, tehdejší blízcí spojenci, na odborníky z Německé demokratické republiky, kteří měli být v rámci Varšavské smlouvy specialisty na tuto oblast. Němci tedy vybudovali v Pekingu postupně rozsáhlý tovární komplex a ten přečkal i peripetie politických náklonností a nenávistí v sovětském bloku. Jelikož vše, co souvisí s armádou, musí být tajeno, objekt byl znám pod různými kódovými označeními, až to skončilo u součíslí 798. V roce 1995 se o tehdy již opuštěnou továrnu začala zajímat pekingská akademie výtvarných umění, když hledala levné lokace pro své sochařské ateliéry. O šest let později se tu chopil iniciativy první cizinec. Byl jím Američan Robert Bernell. Otevřel knihkupectví i galerii. Je považován za zakladatele celé pozdější Art Zone. Jenže mezitím se území mělo stát součástí supermoderní technologické zóny, jak měla vláda v úmyslu. To už se ovšem chopili slova a akce četní vlivní lobisté z uměleckých kruhů a podařilo se jim prosadit svou.
Jako byste vstoupili branou do autonomního města s přísně pravoúhlým rastrem ulic. Auta jen pro zásobování. Architektura bývalých továrních hal připadá člověku tak daleko na východě na první pohled jaksi nepatřičně. Většina je jich renovovaných, ale stejně. No ovšem, Bauhaus! Místy sice okořeněný sovětským ornamentálním stylem, ale Bauhaus. Vysoké tovární komíny a montážní haly s vymlácenými okny se na obzoru tyčí nad přízemními budovami. Industriál, brutální industrál. Chodíte kolem zdí posprejovaných kultovními ikonami subkultury, jíž bez vysvětlivek nelze porozumět. Mezi Che Guevarou a komiksovými hrdiny není žádná mázdra, patří do stejného světa. V jednom baráku je vedle skleněného hi-tech modelu futuristického města rafinovaně navršena hromada starých naolejovaných pražců. Ve druhém baráku visí jemné soudobé čínské grafiky. Ve třetím je kavárna a obchod s autorskými šperky. O kousek dál stojí mohutné parní lokomotivy na zlomku zachovaného nádraží. Vedle je prodejna Diora s galerií. Světové luxusní značky se lísají k umělecké avantgardě. Na chodníku málem zakopnete o Dalího bronzovou sochu vesmírného tvora.
Čím déle se procházíte, čím déle dýcháte vzduch této legendy, čím více lidí potkáváte, tím naléhavěji vás napadá, že existuje něco jako axióm 798. Má železnou platnost stejně jako Archimédův zákon. Zní: Každý establishment pozře svůj underground.
Petr Bílek
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
