Muž v koši na konci jeřábního ramene visí nad hladinou a proklepává kameny v mostní konstrukci. Mosty jsou dneska zřejmě všude problém. Padají nejen v Janově, ale i mezi státy a lidmi. Jako by elektronicky sešněrovaný svět přestal dbát na newtonovskou fyziku a ona se mu začala mstít.
Tělesa nás varují: Bez nás to nepůjde! Hmota nepřestala být hmotou a prostor není iluze, můžeme jej překonat, ale nikdy zrušit. Jen avignonský most si může dovolit vést nikam a skončit v půli řeky. Už tři sta padesát let mu to lidé trpí. Leč Seina není Rhona a Paříž není Avignon. Paříž je město dlouhých architektonických perspektiv, vzdálených cílů a atlas mostních anatomií.
Od autobusového nádraží Bercy Seine vede ke knihovně Francoise Mitterranda přes řeku lávka nazvaná po Simone de Beauvoir. Je jen pro pěší a četné běžce. Připomíná křivku s amplitudami, něco jako grafické znázornění střídavého proudu. Ocelová kostra nese dubovou mostovku a klene se nad řekou od roku 2006. Pravé úhly strohých horizontál a vertikál moderní knihovny, které provokují chodce, aby zlomil jejich nepřístupnost, se ani na vteřinu neblíží pražskému Kaplického projektu. Je tu studeno, i když pálí slunce. A liduprázdno.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



