Největší státem dotována scéna v republice považuje ústy svého ředitele odbornou kritiku za cosi obskurního nehodno vlastní existence, neboť zlatá kaplička je povinna hrát, co lid či divák žádá! Pan ředitel nejenže nezná zřizovací listinu organizace, kterou řídí, ale používá proklamace soukromého principála komerčního divadla a zároveň jedním dechem deklaruje podfinancovanost, neboť hospodařit s jednou miliardou korun českých z peněz nás všech je neúnosné a vyčerpávající.

Bohužel pan ředitel zároveň projevil zásadní kulturní nevzdělanost a spojil velikány Shakespeara a Moliera s pojmem dotace. V tomto kontextu mu lze jen doporučit, aby se inspiroval počínáním těchto dvou historických postav sám a založil soukromou divadelní společnost, nasadil repertoár "co lid nikoliv kritika žádá " a opustil své křeslo se šesti kolečkama dobrovolným odchodem. Uspokojil by tím i apel kulturního podvýboru Sněmovny na ministra kultury , aby odvolal Jana Buriana z funkce. Panu řediteli lze ještě doporučit, aby vystoupil ze svého stínu a černé služebni limuzíny (jako jediný ředitel příspěvkových organizací používá osobního řidiče) a vyslechl hlas diváka, o kterém tak zasvěceně hovoří. Překvapivě by se mu dostalo zjištění, že v případe většiny inscenací Národního divadla souzní názor diváka s odbornou kritikou. Což je opravdu vzácný jev i v tuzemsku i v zahraničí.