ECB se za dobu trvání tohoto posledního programu podařilo nashromáždit dluhopisy za více než 2,1 bilionů eur a stala se tak vlastně největším věřitelem zemí EMU. Vlastní německé bondy za více než 509 mld. eur, francouzské za 414 mld., italské v objemu 360 mld. a tak bychom mohli pokračovat dále. Vzhledem k tomu, že průměrná splatnost těchto papírů dosahuje 7,5 let, tak nebude muset být ECB příliš aktivní ani při udržování svého portfolia.

O to více se budou asi muset snažit některé země EMU hospodařící s deficitem a spoléhající se na peníze z finančních trhů. A těch je mimochodem (a zcela nepřekvapivě) většina. Dnes se dozvíme, jak hospodařily v polovině letošního roku a jak se některým z nich třeba podařilo snižovat jejich zadlužení v polovině letošního roku, nicméně nové zpřesněné údaje za loňský rok, s nimiž přišel Eurostat včera, poskytují také docela zajímavý obrázek. Dohromady země eurozóny hospodařily lépe a jejich souhrnný schodek se zmenšil na -1 % HDP. Snížil se i jejich relativní dluh na necelých 87 % HDP. Přitom si ovšem nelze nevšimnout, jak se třeba Německo rychle přibližuje hranici zadlužení požadované kdysi maastrichtskou smlouvou (60 % HDP), zatímco Francie se jí úspěšně vzdaluje (98,5 %).