Prezident České republiky přijal válku, kterou mu po jeho odvážném projevu na Rhodu a stejně odvážně pojaté státní návštěvě Číny vyhlásil mediální mainstream. Drsnými nedělními  rozhlasovými Hovory z Lán zahájil páchnoucí odvetnou dělostřeleckou palbu. Havlistické mediální a politické armády reagovaly tak, jak bezpochyby zamýšlel a předpokládal, neboť ví, že jsou to tupci: Spustily kanonádu z nejtěžších zbraní. Problém je, že tato „soukromá válka“ si bere za rukojmí celou naši zemi. Ani jedné z bojujících formací o ni totiž v této typicky české „válce růží“ (socialisté proti jiným socialistům) nejde.

Hrr na něj, masky!

„Je na čase začít přemýšlet, co chce společnost provést s příští přímou volbou hlavy státu. Má to být další kolo bezvýsledných šarvátek mezi ideovými a politickými odpůrci a na konci další prezident, který rozděluje? Nebo pokus o nalezení postavy, kterou by -jak zaznělo v jedné diskusi - mohli volit jak vzdělanci, tak hospoda? Sjednotitel by se ve stále neklidnější době hodil víc.“

Tak pravil Alexandr Mitrofanov v Právu. Těch několik řádek významného myslitele levé části levičácké pražské „intektuálské kavárny“ je za všechny ostatní komentáře. Ve velkém je právě produkuje celé havlistické mediální spektrum od České televize a rozhlasu, až po Babišovy a Bakalovy kejhající dvorečky Farmy zvířat. Soudruzi už tedy zjevně mají prezidenta za vyřízeného. A starostlivě se ptají, koho instalují po něm. Ani ve snu je nenapadne, že by proti spojeným mediálním artilériím mohl Miloš Zeman za tři roky svůj mandát opět obnovit.

Báječné při tom je, jak se mediální manipulátoři autenticky pokládají za reprezentanty všech občanů ČR. Proto se ustaraně ptají, co ONI, „společnost“, udělají s příští přímou volbou hlavy státu“. Vykukuje za tím otázka, zda by nebylo možné změnit opět volbu na „parlamentní šaškárnu“, jak jí říkali, než prosadili volbu přímou. Jenže proč – když jsou si tak jisti, že proti jejich zbraním nemá Miloš Zeman šanci, přestože to v souboji se zbožněným „Karlem“ už jednou předvedl?

Vzpomeňme, že třeba pan Kalousek ještě coby ministr a člen vlády mohl „v přímém přenosu“ zmlátit občana, který ho kritizoval – a nic se nedělo. Kdyby „hajný“ Karel Schwarzenberg nějakého takového „drzého kritika“ třeba zastřelil restituovanou loveckou puškou z Hluboké, byla by z toho přinejmenším „přiměřená obrana“, ale spíše „mužný čin“, jenž by dokazoval, že je ještě jůra.