Jan Zahradil dojíždí do „gubernie“ obvykle před stranickým kongresem či ve chvílích, kdy v ODS probíhají mocenské boje. Je vždy na straně toho, kdo drží kormidlo. Je to rozumné. Jistí si tak svou „tradiční“ pozici jedničky ODS pro vstupenku do "pohádkového světa" Evropského parlamentu. Pak opět na dlouho zmizí v bruselských palácích, poskytujících „odměny“, jaké u nás nemá ani prezident. Budiž mu přáno. Za duši se odjakživa platí dobře.

Tento folklór by proto nestál za řeč, kdyby Jan Zahradil právě nenaznačil, že míří na nejvyšší post umírající ODS. Když mu totiž Babišův server Česká pozice položil sugestivní otázku, zda bude na povolebním kongresu ODS kandidovat na předsedu, nevydržel a odpověděl se skromností sobě vlastní:

„Spíše to víří vzduchem, než že by se mne na to někdo ptal… Kdybychom se bavili o pětiprocentní straně, tu asi může vést i europoslanec.“ 

Kam pro vstupenku do ráje?

Je jasné, že pokud se ODS nedostane v nadcházejících volbách do Sněmovny, což je stále pravděpodobnější, bude povolební sněmování dosti dramatické. Jan Zahradil přitom představuje právě havlistické křídlo, která ODS zničilo.

Ti mainstreamem podporovaní „čistí“, jako jsou obviněný exprimátor Svoboda či exministr Pospíšil, který přivedl k pákám moci prokurátorsko-policejní skupinu, jež později loajálně položila Nečasovu vládu, jsou proto dnes jeho spojenci. A kdo je jeho soupeřem? To podle situace. Jan Zahradil je typická „nová ODS“ – cynický realista s prstem na tepu doby.