A dodnes neskončilo. A hned tak neskončí. Pro srovnání: Norimberský proces s nejtěžšími nacistickými válečnými zločinci trval 11 měsíců.

Lynč na úvod

Na počátku celé slavné kauzy to vypadalo na „krátký proces“: Krabice od vína se sedmi milióny, policií natočený, sestříhaný a distribuovaný televizní hit roku, znamenal pro zatčeného okamžité veřejné odsouzení. Mediální lynč, který na neoblíbeného politika spáchali novináři v režii policie a státních zástupců, byl dílem několika hodin. Od té doby on a jeho údajní komplici seděli ve vězení s režimem přísnějším, tvrdším a nechutnějším, než kdyby odešli od soudu s „flastrem“. Média tleskala a jásala – a tak se tomu dlouho nikdo příliš nedivil. Do lochu s ním!

Jenže nátlak na obviněného prostřednictvím vazby není tím nejpodstatnějším. Ani ponižující podmínky, do kterých je (do konečného soudního rozhodnutí) nevinný obviněný člověk uvržen. Pokud se totiž vazební věznění protahuje dostatečně dlouho, znesnadňuje obžalovanému především účinnou obhajobu. Zvláště v případě, když navzdory „letitému“ věznění stále tvrdí, že je nevinen. Což je právě případ Rath.

Dlouhodobá vazba je tedy především vstřícné gesto soudu vůči obžalobě. Obviněný nemá také příležitost hovořit s veřejností, zatímco tu skrze média státní zástupce s policií – jako v tomto a dalších podobných případech – intenzivně masírují svou verzí, „úniky odposlechů“ a spekulacemi. Tím se současně zvyšuje „společenská objednávka“ pro odsouzení člověka, jemuž zatím vinu neprokázali. A o to, jak se zdá, jde především. Tak proč byl ale v tom případě David Rath z vazby nečekaně propuštěn? Zkusme se na to podívat blíže:

Skandální výroky

Státní zástupce Petr Jirát je rozhodnutím soudu zděšen. Veřejnost by ale měla být zděšena mnohem více. Především jeho neuvěřitelnými výroky a’la Ivo Ištvan. Na otázku, co změnilo postoj soudu, který předtím třikrát Rathovu stížnost proti vazbě zamítl, dal se soudruh prokurátor slyšeti: