Je velmi poučné sledovat situaci ve Velké Británii, protože se nehroutí pouze jeden konkrétní stát, ale také politický a společenský režim, se kterým byly spojovány nesmírné naděje. Parlamentní demokracie, privilegované postavení vzdělané elity, ekonomika s minimem státních zásahů a nezávislá média – tenhle koktejl měl být zárukou úspěchu a podstatná část světa se ho snažila napodobovat. Jenže místo národní prosperity vidíme pád do despocie, organizovanou národní sebevraždu a nahrazení lidu vystrašenou masou neschopnou odporu. Velká Británie a její Westminsterský systém jsou odstrašujícím příkladem, nikoliv vzorem hodným následování.

V uplynulých dnech jsme mohli sledovat další aféru. Státní televizní stanice BBC připravovala na zakázku neziskové organizace Hope Not Hate (to je takové tamní Hate Free Culture) pořad, který měl pošpinit Tommyho Robinsona. Jeho sympatizanti se dostali do štábu a skrytou kamerou natočili důkazy o praktikách, jaké BBC používá. Tommy z toho udělal velkou show přímo před budovou BBC v Manchesteru. Za účasti tisíců lidí, přestože tamní policie udělala všechno možné, aby se na místo nedostali – přiměla dokonce městský dopravní podnik, aby přerušil provoz metra. O tom už je napsáno dost, třeba hezký komentář Martina Konvičky.

Zaměřím se na jiný zajímavý aspekt celé kauzy, a sice na reakci britských novin. Nemám na mysli komentátory, ale klasické zpravodajství. Člověk nemusí být expert, aby věděl, že zpravodajský článek by měl obsahovat následující:

• Shrnutí, z čeho Tommy Robinson viní BBC
• Reakce BBC (dát hlas i druhé straně)
• Názor nezávislého experta nebo vlastní zjištění redaktora
• Jiný text, třeba i na téže stránce, může obsahovat komentář a stanovisko, které dá za pravdu jedné nebo druhé straně. Kdyby chtěly být nějaké noviny dokonalé, mohou přinést více komentářů s různými stanovisky

Nedělejme si iluze, že to znamená nestrannost. Šikovní novináři dokážou vše zmanipulovat tak, aby naklonili sympatie čtenářů k té straně, se kterou sympatizují oni.