V médiích se začínají objevovat texty, které varují před novým kolem obchodní války a předvídají děsivé důsledky typu hluboké hospodářské krize a masové nezaměstnanosti. Pouze ekonomové kolem Institutu Václava Klause upozorňují, že skutečnost je složitější a zdaleka ne jednoznačně černá. Narazili jsme na obvyklý rozdíl mezi těmi, kdo mechanicky opakují tzv. pravicové poučky, a mezi těmi, kdo s ekonomickou teorií pracují jako s analytickým nástrojem a kdo se snaží pochopit, co se děje.

Nicméně převládající vyprávění hovoří o obchodní válce. Spojené státy uvalují cla na dovoz některého zboží z EU. EU omezuje dovoz některého amerického zboží. Totéž se děje mezi USA a Čínou. A všichni omezují dovoz z dalších oblastí. Podle fanoušků globalizace by to měl následovat kolaps. Jenže americké ekonomice se daří nejlépe za posledních několik desítek let. Západní Evropě se daří mizerně, ale to je proto, že je řízena nejstupidnějším byrokratickým aparátem, jaký kdy lidské dějiny poznaly.

Na první pohled vypadá globalizační vyprávění logicky. Když máte přístup na světové trhy, můžete získat více zákazníků. Můžete se specializovat na užší produkt a dosáhnout mistrovství. V důsledku toho pak můžete lépe platit své lidi. A na druhé straně si mohou lidé v obchodech vybírat zboží od více dodavatelů, tudíž získat vyšší kvalitu za nižší cenu. Ve společenských vědách to pokrývají poměrně složité koncepty jako „dělba práce“ nebo „komparativní výhody.“

Po více než 150 let to tak fungovalo. Když rostl mezinárodní obchod, všem se dařilo lépe.