Formuje se vláda, probíhají nejrůznější hry a vše se točí kolem jediné otázky: Vstoupit do vlády nebo nikoliv? To je něco, k čemu se vyjadřuje snad každý představitel každé strany a každý komentátor. Ale když se podíváme na ta všechny stanoviska pořádně, nacházíte v tom všem jeden jediný postoj – postoj naprosté bezradnosti. Případně postoj bezradnosti v kombinaci s vysmátostí – jsem poslanec, běží mi plat, strana dostává státní příspěvek, není tedy důvod něco uspěchat.

Obávám se, že to není problém charakteru jedinců, ale příznak něčeho obecnějšího – zmizení politických stran v nedávném významu toho slova. Vlastně jedinou zbývající stranou skutečně politickou je SPD. Všechno ostatní jsou jen stroje na čerpání peněz daňových poplatníků.

Tomia Okamuru a jeho lidi poslali voliči do parlamentu s jasným zadáním – prosadit co nejšířeji pojatý ústavní zákon o referendu a zastavit expanzi islámu v českých h zemích, dokud je čas. Okamura a jeho lidé se chovají tak, aby to prosadili. Jednoznačně a racionálně. Prostě dělají svou práci.