Už mě nebaví politici, kteří „říkají to, co cítíme“. Od toho přece máme kabaretní umělce, politickou satiru a další baviče, aby „mluvili za nás” nebo “vyjadřovali, co cítíme”. Politik je dosazen do funkce a je placen za to, aby prosadil změnu. A pokud v této chvíli nemá dost síly (třeba proto, že jeho strana nezískala více hlasů), pak by měl mít jasný plán, jak tu sílu získat. To chce strávit dalších dvacet let tím, že bude kritizovat poměry, aniž by se cokoliv změnilo?