Vskutku, jen málokdy přijde byrokratické nařízení přímo z bruselské centrály. Většinou z Bruselu posílají pouze pokyn, jak určitou oblast zregulovat. Eurokomisař nevidí do hospody v Horním Maršově, jestli se tam kouří a jaké parametry mají tamní utopence. I když pošle direktivu, místní úředníci mají možnost ji zmírnit nebo v tichosti tolerovat, že si lidé počínají podle svého. Jenže čeští úředníci a čeští neziskovkáři si zpravidla ještě přisadí.

Náš hlavní problém s Evropskou unií totiž nespočívá v tom, že nám brání svítit žárovkami a chromovat nárazníky. Hlavní problém je v tom, že od našeho vstupu do EU byla vypěstována úplně nová sociální vrstva – regulátorů, kontrolovačů, implementátorů, čerpačů, projektových manažerů, bojovníků za práva menšin, ochránců klimatu a dalších. Stupidní byrokracie a ideologičtí fanatici tu byli vždy, ale jsou tu podstatné rozdíly:

• V minulosti byly tyto vrstvy zcela oddělené a často byl mezi nimi nepřátelský vztah. Až v rámci EU splynuly.
• Nikdy v minulosti nebyly tak obrovské co do počtu členů.
• Nikdy v minulosti nebyly tak skvěle odměňované.

Desetitisíce příslušníků této nové vrstvy sedí na ministerstvech, na městských úřadech, v neziskovkách a často i v korporacích. Vyzařuje z nich úspěch. Jejich život je jednodušší a vydělávají zpravidla více než normální pracující. Dávají bezostyšně najevo, že kdo se ještě živí běžnou prací, je hlupák. Pochopitelně se vysmívají fyzicky pracujícím.