Jsme už zvyklí na to, že mnohé události, které nám velká média v první chvíli předkládají jako nepochybné, se rychle ukážou jako nehorázné lži. Třeba novičok. Nebo ruské zasahování do amerických voleb. Assadovy chemické zbraně. Srbské masakry kosovských a bosenských muslimů. A mnohé další. Pokaždé je vytvořena taková atmosféra, že každý, kdo by se snad odvážil mediální verzi zpochybňovat, je označen duševně chorého. Pokaždé je vytvářen tlak, aby se lepší lidé štítili zpochybňovačů. A pokaždé se ukáže, že zpochybňovači měli pravdu.

Jenže z toho ještě nevyplývá, že každá událost musí být zinscenovaná konspirace. Občas se něco stane doopravdy. Dokonce velmi často. A když mozek není zvyklý kriticky rozlišovat, ale všechno paušálně označuje za inspiraci, pak může upadnout do myšlenkové pasti. Vynechá nepříjemné otázky (např. proč by si někdo dával s takovou konspirací práci) a místo toho se zaměří na rozvíjení fantazií. Vznikají tak příběhy, v nichž vystupují stovky herců, filmová studia, netušené vynálezy, nové druhy energií, a občas třeba i mimozemšťané.

Tak tedy neupadnout do pasti paranoidního konspiračního myšlení a zároveň se nedat ošidit mediálními manipulacemi? Těch pomůcek a kritérií je celá řada, ale dnes zkusím nabídnout jedno.

Vychází z otázky, jestli to celé dohromady dává nějaký logický smysl. Jaký smysl by mělo, aby Assad nasadil chemické zbraně ve chvíli, kdy už měl válku prakticky vyhranou? Proč by Sověti kryli, že Američani nebyli na Měsíci?

Nebo třeba střelba v mešitě v novozélandském městě Christchurch. Z toho, co víme, můžeme postavit několik příběhů, které dávají různě dobrý logický smysl.