Když jsou kritizovány nerovnosti, často se s rozhořčením píše o tom, jak velkou část celkového majetku vlastní nejbohatší jedno procento, půl procenta nebo tři procenta apod. Mnohem větší problém ale nastává, když superbohatých lidí přibývá.

Pokud je opravdu mimořádně bohatých jen několik rodin, tyto rodiny sice sledují své finanční zájmy, ale představy, zvyklosti, hodnoty, fantazie, pohled na svět, životní styl i vkus přebírají ze světa běžných lidí (většinou ze střední třídy). Společenská katastrofa se začíná rýsovat ve chvíli, kdy je vrstva extrémně bohatých tak velká, že se může zcela oddělit a vybudovat si vlastní svět — skoro jako by šlo o jiný živočišný druh.