Podle soudu měli uzavřít pro město nevýhodné smlouvy s firmou, která podle obžaloby ani nesplňovala předem dané podmínky pro získání zakázky. V souvislosti s Opencard bylo podle zjištění vyšetřovatelů obcházeno klasické výběrové řízení tím, že se některé zakázky záměrně rozdělily na menší. Stovky milionů tak mohly postupně směřovat poradenským firmám, na marketingové studie, právní a ekonomické expertízy a podobně.  

Provedený audit dospěl mimo jiné k závěru, že je projekt velmi závislý na firmě Haguess. Ta se stala dodavatelem celého systému a zároveň i jeho provozovatelem. Zmiňovaná firma měla v té době akcie na doručitele. Zjednodušeně řečeno, kdo je držel v ruce, inkasoval podíl na zisku. Kdo to konkrétně byl, to zůstalo utajeno. Což vedlo ke spekulacím, že tento projekt mohl sloužit k vyvádění peněz z městského rozpočtu. K čemuž by jen těžko mohlo docházet bez součinnosti některých magistrátních úředníků s některými politiky pohybujícími se ve vedení Prahy.  

Na lavici obžalovaných se však ocitli pouze představitelé první skupiny. Úředníci se svými tresty nesouhlasí a hájí se tím, že postupovali přesně v souladu se zadáním, které obdrželi od politiků. Ti by v dohledné době rovněž mohli usednout na lavici obžalovaných. Paradoxně ne však zástupci těch, kteří byli u moci v době, kde se rozhodovalo o výběru dodavatele a kdy došlo k uzavírání nevýhodných smluv. Do problémů se dostali až jejich nástupci.  

Ti se museli vypořádat s problematickým dědictvím svých předchůdců. Museli zajistit pokračování projektu Opencard, aby systém nezkolaboval a stovky milionů investovaných korun nevyšly vniveč. Vzhledem k licenčním podmínkám a dalším okolnostem nevypsali pražští radní na zakázku řádnou veřejnou soutěž, ale oslovili přímo zmiňovaného dodavatele.  

Prakticky neměli na výběr a museli se takto rozhodnout i navzdory tomu, že tato firma přispěla k prodražení systému Opencard. Podle vyšetřovatelů tím měli porušit pravidla hospodářské soutěže a povinnosti při správě cizího majetku. Měli tím způsobit škodu ve výši 25 milionů. Potrestáni by tak mohli být ti politici, kteří u zrodu projektu nebyli a nemohli ho ovlivnit.  

Dalším paradoxem je skutečnost, že s podmíněným, byť zatím nepravomocným, trestem odešel ze soudní síně i člověk, který výrazným způsobem pomohl policii celý systém kolem Opencard rozkrýt. Původně vystupoval jako utajený svědek. Později byla jeho identita odhalena a ze svědka se stal nejprve obžalovaný a nyní nepravomocně odsouzený. Nebylo by proto překvapením, kdyby podobně dopadli i politici, kteří se rozhodli se sporným projektem něco dělat.