Názorně se o tom přesvědčil Petr Žaluda. Ten ve vedení Českých drah vydržel pět let. Za tu dobu se vystřídalo na ministerstvu dopravy osm ministrů. Byť jeho pozice byla v minulosti několikrát ohrožena, krizi překonal a svoji funkci uhájil. Platilo to i v roce 2009. To ho chtěl sesadit náměstek ministra dopravy. Jmenoval se Zdeněk Žák a nebyl úspěšný. Po zhruba čtyřech letech svůj záměr dotáhl do zdárného konce.  

Z pozice ministra prosadil obměnu dozorčí rady a s jeho pomocí dosazení lidé dospěli k závěru, že pro fungování Českých drah bude nejlepší, když v jejich vedení Žaluda skončí. Oficiálně to zdůvodnili velkou a příliš rychlou zadlužeností. Do záporných čísel nasměroval podnik dnes už bývalý generální ředitel kvůli snaze ho modernizovat, aby v narůstající konkurenci stačil držet krok. Problém je v tom, že tomu zatím neodpovídá příliv nových zákazníků a rychle se zvyšující tržby.  

Žaludovi uškodilo rovněž to, že jeho jméno bylo spojováno s kontroverzními lidmi typu Romana Janouška nebo Ivo Rittiga. Zároveň mu nikdy nebylo prokázáno, že by podnik nějakým způsobem systematicky tuneloval. Zkrátka na působení Petra Žaludy ve vedení Českých drah se dá dívat z různých úhlů pohledu. Celkový jeho obraz není černobílý a zároveň podnik pod jeho vedením nestál na pokraji bankrotu. Proto nebylo nutné, aby byl velmi rychle odvolán.  

O změnách v čele významného státního podniku by měl rozhodovat šéf resortu v momentu, kdy se opírá o plnohodnotný mandát. Jím Zdeněk Žák nedisponuje a není vůbec jisté, zda se jím vůbec bude schopen vykázat. Novým ministrem iniciovaná rychlá výměna v dozorčí radě a následně i ve vedení Českých drah tak vyvolává dojem mocenského kroku. Jakoby si Zdeněk Žák chtěl urychleně vyřídit staré účty a zároveň dokázat veřejnosti, že „vláda odborníků“ nestrpí ve vedení státních firem žádné „trafikanty“.  

Problém je v tom, že některé činy nově dosazených ministrů mají poměrně daleko k nestrannému odbornému pohledu a mohou naopak vnášet zmatek do jasného dělení na odborníky a trafikanty.