V každém případě se stala Rusnokova vláda českou rekordmankou v disciplíně přežití vlád bez důvěry parlamentu. Nebýt případu belgické vlády z let 2010 a 2011, šlo by o celoevropský rekord během posledních desetiletí. Navíc belgická vláda nevznikla úplně bez schválení parlamentu, protože tamní poslanci alespoň nominovali jejího premiéra.

Na zmíněném rekordu tedy není co slavit, na druhé straně se zase nestalo nic tak strašného, co by svědčilo o nevratném úpadku demokratických institucí. Celou dobu se vědělo, že definitivní řešení politické krize musí odhlasovat nově zvolený parlament. Teď to vypadá, že se očekávání během února naplní.

Samozřejmě se nemuselo dojít k tak standardnímu východisku, například kdyby volební výsledky nenabídly jasnou parlamentní většinu nebo kdyby legitimní šéf sociální demokracie Sobotka neobhájil svou pozici proti vnitrostranickým rivalům. Také není jisté, jak dlouho Sobotkova vláda vydrží, vzhledem k tomu, že součástí koalice je nová, víceméně populistická strana ANO a že sociální demokracie dosud nepřekonala svůj vnitřní rozkol. Teoreticky ale bude všechno v pořádku.