Začněme floskulemi typu „Finanční správa se řídí Stalinovým heslem „když se kácí les, létají třísky“. O tom, že žádné velké řízení se neobejde bez lidských selhání a ztrát, hovoří již starověké artefakty, takže je Stalinovi vlastně ke cti, že tuto lidovou moudrost vstřebal a řídil se jí. Jinou věcí je, zda se třísky po kácení uklidí nebo nechají být. Ing. Janeček zcela adekvátně k realitě prohlásil, že jednotlivá pochybení nelze vyloučit (člověk je ze své podstaty tvor chybující) a tato že je potřeba napravit, např. soudní cestou. Správní řízení je totiž vybaveno zákonnou možností chyby a omyly napravit ještě před rozhodnutím nebo přistoupit k přezkumnému řízení. O to ale musí požádat kontrolovaná osoba, což se zjevně neděje a nedělo. Ke změně rozhodnutí vede mj. rozhodnutí správních soudů, pokud je ovšem ve výroku soudu stanoven způsob odstranění uvedené nezákonnosti. O tom, co zákonné je a co není, nerozhodují ani novináři ani autor tohoto textu.

Správní soudy svým konstatováním, že zajišťovací příkaz je nejzazším prostředkem, pouze parafrázují zákon, jímž se řídí finanční správa a kde je zajišťovací příkaz jako nástroj vymahatelnosti daňového práva upraven. Úředníci finančních úřadů jsou osobně odpovědni za to, že při vymáhání daní postupují striktně zákonným způsobem. Kéž by se stejná odpovědnost týkala i novinářů při vymáhání pravdy. Proto je zcela nesmyslné tvrzení, že finanční správa likviduje i bezúhonné firmy. O tom, zda je firma úhonná či bezúhonná, taktéž nerozhodují novináři, zato úředníci finanční správy to mají přímo v popisu své práce. Je otázkou, kolik informací podléhajících striktní mlčenlivost se dostane v podobě důkazů před správní soud. Samotní úředníci finanční správy se jistě starají o to, aby se nedostali za hranu zákona, výjimky pak toto pravidlo pouze potvrzují.

U dlouhodobých zatvrzelých dlužníků je soudně potvrzen takový přístup věřitelů, který obsahuje předpoklad, že se dosavadní trend neplacení v budoucnu nezmění. Každá exekuce ze zákona přitom bere ohled na minulý a předpokládaný budoucí finanční status dlužníka, ty daňové nevyjímaje. Plátci DPH jsou v pozici osob dobře seznámených s daňovou povinností k DPH. Je proto pochopitelné, že většina z nich vnímá zajišťovací příkaz jako účinný nástroj před daňovými delikty. Podvodníci se ale právem obávají, že o svůj bůh ví jak nabytý majetek prostřednictvím zajišťovacího příkazu přijdou. Proto je nesmyslné požadovat po úřednících finanční správy, aby očekávali, že nyní již daňový dlužník svůj dluh konečně uhradí.