To je klasická ukázka manipulace s veřejným míněním a především přeměna politiky z věci obecné ve výsadní revír několika vyvolených s cílem uchopit moc. Politika byla a je (a doufám, že i pořád bude) věcí občanů, kteří potřebují na straně jedné cítit stabilitu, svobodu, demokracii, bezpečí, spravedlnost a na straně druhé si volí reprezentaci, schopnou (a to také doufám) tohle zajišťovat a přitom reagovat na nové či jen nahodilé jevy. A činím přitom velký rozdíl mezi pojmy reprezentace a vedení. Proto také každý občanský spolek je už ze své podstaty politickou organizací ať chce či nechce, ať si to uvědomuje či nikoli. A je jedno, zda jsou to baráčníci nebo spolek, jehož jsem členem - Vojenské sdružení rehabilitovaných.

Baráčníci vznikli jako spolek pro podporu vdov a sirotků a tato činnost byla hluboce vlastenecká. Láska k vlasti a pomoc potřebným - to není politika? A když ne, tak co ta politika vlastně je? Náš spolek sdružuje vojáky, kteří byli v letech 1948 - 89 protiprávně, především z politických důvodů vyhozeni z armády a chce prosadit jejich odškodnění. Když uvážíme, že ti, kteří je vyhazovali či kteří tyhle lumpárny schvalovali, ti dnes v klidu s luxusními důchody vychutnávají plody svých skutků, na rozdíl od almužen, které bere většina našich členů - to není politika? A když ne, co ta politika vlastně je? Už sama pouhá naše existence je výsostná politika.