Petr Mrázek: S bytovým fondem hospodaříme nadmíru špatně

14.12.2016 10:25 | Zprávy
autor: PV

Čas od času ve sdělovacích prostředcích vyplují katastrofické scénáře o stavu bytového fondu, cenách nájmů a služeb spojených s bydlením. Tyto informace jsou jako záhadný červ olgoj chorchoj z mongolské pouště Gobi - nikdo neví, kdy se objeví, nikdo netuší, po kom plivne jed. Jenže je pravda, že s bytovým fondem hospodaříme nadmíru špatně a možná ještě hůř.

Petr Mrázek: S bytovým fondem hospodaříme nadmíru špatně
Foto: hyperfinance.cz
Popisek: Peníze, ilustrační foto

Lidové noviny ze 7. 12. 2016 zjišťují, že je nedostatek bytů a to především v Praze a že nájmy jsou zde proto nejvyšší v republice. Cifry, uváděné jako normální nájem jsou tak abnormální, že se stydím je citovat.

Vždy, když se má řešit nějaký problém, je nutno jej nejprve analyzovat. Jsou i někteří ekonomové tvrdící, že neviditelná ruka trhu vše srovná. Obávám se, že taková ruka má místo pěti prstů ocelový hák kapitána Hooka. Bydlení ale není a nemůže být obyčejným zbožím. Důvod je jednoduchý - ne každý si může koupit či postavit vlastní bydlení, ne každý to potřebuje a ne každý to chce. Konec konců do r. 89 existovali vlastníci domů téměř výhradně na vesnicích a malých městech. Ve větších městech šlo o zanedbatelnou část bytového fondu, ke které se koncem minulého režimu přidalo ještě bydlení družstevní, dovolené jen proto, že komunisté nestačili bytový fond ani udržovat, ani rozšiřovat.

Z toho vyplývá, že naprosto převážná většina nájemních bytů byla v r. 89 - a to nejen v Praze - vlastnictvím státu. Měli jsme tehdy regulované nájemné, což mnozí všeználkové připisují komunistickému podbízení se pracujícímu lidu. Omyl a to zásadní, regulace byla zavedena v roce 1919 a to proto, že skutečný nedostatek bytů (za války se neinvestovalo a nestavělo) otevřel brány bezuzdné chamtivosti majitelů nemovitostí a tedy nastalo neuvěřitelné zdražování nájmů. Nic vám to nepřipomíná? Na straně druhé regulace nikoho nepobízela ke stavbě nových domů a bytů, takže časem byla stále menší. Faktem ale je, že žádný pan domácí už jen tak bezuzdně nikoho nevydíral. Před 1. světovou válkou napsal výborný a dnes již skoro zapomenutý spisovatel Ignát Herrmann žánrový románek o otci Kondelíkovi. To byl pražský měšťan, malíř pokojů se zavedenou firmou, měl dva dělníky a jednoho učedníka, sám samozřejmě také pracoval a byl také majitelem činžovního domu na Vinohradech, i když Kondelíkovi bydleli dole v Praze. Ani tehdy nebyly nájmy nejmenší, ale Kondelíkovi by to neuživilo (asi dvacet bytů). Proto otec Kondelík pracoval a těšil, až na stáří prodá firmu, odstěhuje se do svého domu na Vinohrady a skromně - i když ne chudě - dožije. Nečetli jste? Škoda, ve starých románech lze najít řadu velmi aktuálních informací.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Ministr

Jak si jako ministr připadáte? Podle mě nikdo na váš názor nehledí. Máte to zapotřebí ve funkci setrvávat?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Skončí mé mediální hrátky s Pavlem Buráněm?

15:57 Zdeněk Jemelík: Skončí mé mediální hrátky s Pavlem Buráněm?

V roce 2017 jsem se začal zabývat sledováním trestního případu manželů Novotných, nařčených podnikat…