Lidové noviny ze 7. 12. 2016 zjišťují, že je nedostatek bytů a to především v Praze a že nájmy jsou zde proto nejvyšší v republice. Cifry, uváděné jako normální nájem jsou tak abnormální, že se stydím je citovat.

Vždy, když se má řešit nějaký problém, je nutno jej nejprve analyzovat. Jsou i někteří ekonomové tvrdící, že neviditelná ruka trhu vše srovná. Obávám se, že taková ruka má místo pěti prstů ocelový hák kapitána Hooka. Bydlení ale není a nemůže být obyčejným zbožím. Důvod je jednoduchý - ne každý si může koupit či postavit vlastní bydlení, ne každý to potřebuje a ne každý to chce. Konec konců do r. 89 existovali vlastníci domů téměř výhradně na vesnicích a malých městech. Ve větších městech šlo o zanedbatelnou část bytového fondu, ke které se koncem minulého režimu přidalo ještě bydlení družstevní, dovolené jen proto, že komunisté nestačili bytový fond ani udržovat, ani rozšiřovat.

Z toho vyplývá, že naprosto převážná většina nájemních bytů byla v r. 89 - a to nejen v Praze - vlastnictvím státu. Měli jsme tehdy regulované nájemné, což mnozí všeználkové připisují komunistickému podbízení se pracujícímu lidu. Omyl a to zásadní, regulace byla zavedena v roce 1919 a to proto, že skutečný nedostatek bytů (za války se neinvestovalo a nestavělo) otevřel brány bezuzdné chamtivosti majitelů nemovitostí a tedy nastalo neuvěřitelné zdražování nájmů. Nic vám to nepřipomíná? Na straně druhé regulace nikoho nepobízela ke stavbě nových domů a bytů, takže časem byla stále menší. Faktem ale je, že žádný pan domácí už jen tak bezuzdně nikoho nevydíral. Před 1. světovou válkou napsal výborný a dnes již skoro zapomenutý spisovatel Ignát Herrmann žánrový románek o otci Kondelíkovi. To byl pražský měšťan, malíř pokojů se zavedenou firmou, měl dva dělníky a jednoho učedníka, sám samozřejmě také pracoval a byl také majitelem činžovního domu na Vinohradech, i když Kondelíkovi bydleli dole v Praze. Ani tehdy nebyly nájmy nejmenší, ale Kondelíkovi by to neuživilo (asi dvacet bytů). Proto otec Kondelík pracoval a těšil, až na stáří prodá firmu, odstěhuje se do svého domu na Vinohrady a skromně - i když ne chudě - dožije. Nečetli jste? Škoda, ve starých románech lze najít řadu velmi aktuálních informací.