Ono totiž žádné nové řešení není absolutní supernovinkou, ale vždy vychází z důvěrně známého dosavadního stavu - a zdůrazňuji slovo známého. Dokonalá znalost současnosti a všeho, co jsme v dané oblasti kdysi objevili, ale i slepé uličky, které jsme opustili, teprve to otevírá cestu dalšímu poznávání, novým objevům a vynálezům.
Je sice skutečností, že u vynálezů se jedná o řešení v oblastech exaktních věd a činností, avšak model hledání nového je ve všech oblastech lidského myšlení stejný. Žádný blesk z čistého nebe či nějaké osvícení v lidském myšlení neexistuje. A jsme u školství a vzdělávání. A pozor - to není a nikdy nebylo totéž, přestože by to mělo spolu úzce souviset.
Pokud je nám známo, bylo něco jako škola u nás poprvé známo někdy okolo roku 890. První školy byly určeny pro výchovu budoucích kněží, byly to pochopitelně tedy školy církevní, ale již v průběhu 11. století vznikají školy městské. Snad si vzpomenete na Zikmunda Wintera a jeho Nezbedného bakaláře (ve filmu nepřekonatelný Zdeněk Štěpánek). Velká reforma Marie Terezie zavádí jednak do škol více předmětů a také povinnou školní docházku. Všechny další změny či chcete-li reformy, přinášejí podle dosažené úrovně poznání větší množství poznatků, přicházely i nové předměty. A tohle platilo více méně v celé civilizované Evropě stejně. Cílem bylo dostat do hlav dětí co největší sumu vědomostí, naučit je učit se a naučit je s nabytými znalostmi operovat. S touto školní „výbavou“ se stali Evropané a dnešní euroatlantická civilizace světovou špičkou ve všech vědních oborech. Stačí zalistovat v encyklopediích a podívat se na přehled všech vynálezů a objevů od matematiky přes medicínu a místa jejich vzniku nakreslit na mapu světa. A nemusí to být jen za pouhých minulých pět století, můžeme jít i hlouběji do minulosti.
Vrátím se na začátek, k definici vynálezu. Ta se musela vyjádřit větou, na jejímž začátku bylo shrnuto vše, co nám bylo o problému doposud známo a na konci to, co autor přináší nového. Vždy tedy musíme svět nejprve poznat a ovládat, abychom mohli jít dál. Až po získání těchto nástrojů můžeme tvořit něco dalšího, dokonalejšího.
Slyšel jsem nedávno jednoho odborníka na pedagogiku říkat, že je nesmysl mladého člověka něco učit, když za třicet - čtyřicet let bude svět jiný. Obávám se, že když ho učit nebudeme, opravdu bude svět jiný, v žádném případě ale nikoli lepší. Pokud má škola něco měnit, pak snad metody učení, nikoli jeho obsah. A ani těmi metodami si nejsem jist. Ano, učili jsme se spousty věcí, které jsme třeba nikdy nepoužili. Bylo to ale zbytečné? Nemyslím. Když nic jiného, pak jsme trénovali mozek, učili se myslet, trénovali paměť. Když to hodně zjednoduším - je užitečné znát nazpaměť malou násobilku či vyňatá slova, zvlášť když dojdou baterky našich přístrojů. Ale možná se obecná nevzdělanost někomu hodí - hlupáka lze vždy lépe ovládat. Přemýšlejme.
Petr Mrázek
Praha 6
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
