Vojenský opravárenský podnik je totiž dlouhodobě ve ztrátě a veškeré tržby dělají zakázky pro civilní sektor, armádnímu programu se věnuje jen okrajově. I tak ale museli čtyři předvybraní dodavatelé podepsat s VOP CZ memoranda o výhradní spolupráci.

Nařízení z ministerstva

Rozkaz z ministerstva zněl jasně. Státní podnik VOP CZ bude jediným českým subdodavatelem obřího vyzbrojovacího projektu. Výherce tendru tedy nebude moci uzavírat v českém obranném průmyslu smlouvy s nikým jiným. Podle nařízení ministerstva bude VOP CZ povinným systémovým integrátorem, což v praxi znamená, že jakákoli česká firma, která by se chtěla na zakázce podílet, bude závislá na dohodě se státním podnikem. (ZDE)

Dalším požadavkem ministerstva je, aby VOP CZ realizoval subdodávky v hodnotě 40% tendru, tedy asi 20 miliard korun. Na to však VOP CZ prokazatelně nemá výrobní kapacitu. Ve skutečnosti tedy většinu subdodávek budou realizovat jiné firmy a státní podnik bude fungovat jako prostředník. Tím se ale prodělečný podnik stává de facto hlavním rozhodujícím činitelem v celé zakázce a ministerstvo se dobrovolně vzdává kontroly nad celým projektem. (ZDE)

U velkých státních zakázek je obvyklý požadavek, aby významnou část zakázky realizoval domácí průmysl a do státního rozpočtu se tak vrátila část vynaložených peněz. Co už je ale méně obvyklé, že ministerstvo stanovilo monopol jednoho podniku, navíc prokazatelně ztrátového, jehož výrobní kapacity na celý projekt nestačí.

Hrozí tak nedodržení termínu a prodražení kvůli dalším subdodávkám, které si VOP CZ bude muset nezbytně nasmlouvat. Navíc stanovení státního podniku jako povinného prostředníka zvyšuje korupční riziko, protože ostatní české firmy budou na VOP CZ závislé. (ZDE)